Jacqueline Lucent Rowaris
„None of you shall be left behind.“


Věk: 223 let
Rasa: Víla
Druh: Seelies
Bydliště: Na útěku
Zaměstnání: /
Výška: 170 cm
Váha: 56 kg

Úroveň: 7

Zbraně/Schopnosti/Zvláštnosti:

  • Magie čtyř živlů + základy
  • Odolnost 
  • Vynikající bojovník
  • Nosí u sebe dýku 
  • Zašpičatělé uši

Charakter:

Moc vám toho o sobě nepoví a to z velmi dobrého důvodu. Tahle víla sice oplývá kladnou magií, ale ne minulostí. Tmavě hnědé pod lopatky dlouhé vlasy zdůrazňují jemně řezanou tvář. Krví podlité modré oči orámované ne příliš hustými řasy shlíží k řekám, kterým přísahala pomstu. Oheň na ni zanechal jizvu, která se táhne od pravého ucha ke krku a zanechává vzpomínku na vybojovanou svobodu. Je střední výšky se štíhlou, atletickou postavou a především dlouhými nohami. Má lehce zašpičatělá ouška, která ve světě lidí skrývá kouzly či prameny vlasů. Toto je tvář Jacqueline Rowaris, odsouzence, vraha a bojovníka. Původním jménem Octavia Eleasine Rowaris a mezi civily pouze Eline, zkratka ze jména Jacqueline. I přes jemný práh stojí mezi jinými. Je na ni něco bizarního, možná je to pocit výčitek, že nesplnila, co si slíbila, nebo možná je to jen její neobvyklý vzhled. Přesto mají lidé tendenci si udržovat svou vzdálenost, pokud nemají dostatek odvahy se nechat spálit její prohnaností okořeněnou tajemstvím.
Málokdo zná pravou Jacqueline Rowaris. S několika jmény má i několik tváří. Přinejmenším zjistíte, že je racionální a nevtíravá. Loajalita je něco, co se ještě musí naučit. Své přesvědčení vkládá do toho, že člověk má spoléhat pouze na sebe, což ji uvězňuje do sebe a často nechává osamělou. Kromě impulsů k narcismu ještě neuznává nikoho, kdo by se ji snad pokoušel poroučet. A kdo by to snad zkusil, měl by se připravit na její ostrý jazyk plný argumentů a chladného vyjednávání. 

Minulost:

Narodila se mezi vznešené víly rodu Rowaris, který nemá svůj dvůr, ale je jedním ze známých rodů. Od malička byla vychovávána s jediným cílem. Stát se dámou a hlavně co nejvhodnější manželkou vysoce postavených dvořanů. V této době ještě užívala jméno Octavia Eleasine Rowaris. Nejenže se dokázala přizpůsobit etiketě mnoha dvorů, kam byla poslaná za vzděláním, ona měla ještě mnoho elánu se učit rozvíjet svou magii, jezdit na koních a běhat po lesích s níže postavenými vílami, které ji toho naučily mnohé pro přežití. Jakmile dospěla a byla připravená mít potomky, naskytla se jejímu rodu příležitost ji provdat do královské rodiny. Octavia ač rozuměla věcem sňatku a byla připravená, nejevila takový zájem vůči povinnostem manželky prince, budoucího dědice Západního dvoru. Neměla důvod ani právo protestovat. Byl to výhodný sňatek a celý život byla vedena k tomu, že podobná situace může nastat. Po svatbě byla na dvoře cizinkou a pro mnohé nebezpečným vetřelcem kvůli jejímu postavení. Jiní ji brali jako příležitost se dostat ke koruně skrz manipulaci s ní jakožto princeznou Západního dvoru.
Princezna Octavia Eleasine Aewarin z rodu Rowaris. Tak znělo její jméno po boku korunního prince Galethia Cairela Aewarin. Přesto se její nynější jméno liší. Octavia nebyla spokojená na dvoře plném intrik, pokusů o vraždu královské rodiny a vzájemného obviňování. Její manžel si užíval společnosti jiných, což ji ponižovalo, a ona nebyla schopná mu dát následníka. Dvorem kolovaly fámy, že toho není schopná vůbec a když se k ni poté dostalo, že ji plánuje královská rodina odstranit, musela jednat. Věděla, že její původní rodině záleží víc na dobrém jménu, než jejím životě. I když byl každý její krok pečlivě hlídán, dokázala se na diplomatické cestě spojit s jedním velkým čarodějem, který ji obstaral jed. Sama se postarala o to, aby přišel do správné číše. Nebyla krutá, ale pokud si měla vybrat mezi svým životem a životem pochybného prince, vybrala by si sebe. Možná k němu kdysi city měla, ale když poznala, co je zač, a že ji tenhle život nenaplňuje, probrala se z naivních představ. Doslova ji profackovala realita. Měla přesně vyměřený čas, kdy měl jed začít působit. V tu chvíli udělala obrovskou chybu, když se nad ránem vplížila do jeho komnaty. Galethios byl inteligentní a samozřejmě věděl o všem. Navíc kupovat jed od neověřeného čaroděje? Octavia byla v tu dobu velmi naivní, když si myslela, že se ji něco takového může podařit. Galethios řešil věci diplomaticky a navíc v ní viděl naivní mladou ženu, která je v zoufalé situaci. Navrhoval vyhnanství namísto nemorální vraždy dle jeho rodiny. Octavia zmatená tím, že o všem věděl a má ji tak v hrsti, se mu vrhla do náruče. A i když toto mohlo být počátkem zlepšení jejich vztahu, nebylo jistotou, že přežije. V jeho náruči a panice vytáhla jeho dýku a bodla mu ji do zad. Ze strachu jeho magie do něj začala hrubě bodat, až ho skutečně ubodala k smrti. Stráže se do pokoje dostali když už bylo dokonáno. Bylo jasné, co se stalo. A protože se nedalo zabránit tomu, co se sířilo po celém dvoře, a také rychle vymyslet vhodnou zástěrku toho, proč je princ mrtvý, bylo jednodušší vyjít s pravdou na světlo a ze zoufalé dívky udělat sobeckou vrahyni. Byla uvězněna a měla být popravena. Její rodina ji nebránila. Znamenalo by to válku rodů a vzhledem k tomu, ze rod Aewarin byl rod královský a rod Rowaris před mnoha lety degradoval na šlechtický, byla by pošetilost to pokoušet. Octavia už na rukou měla krev a ačkoli byla držena v železných okovech, podařilo se ji obelstít stráže, kteří si chtěli užít a brali ji navzdory jejímu obvinění jako neškodnou. Zabila je oba a podařilo se ji utéct. Na druhé straně chodby stál její bratr Lucent, bez kterého by se ji nepodařilo uprchnout. Také za to zaplatil, utrhli mu za to křídla, ponížili ho tím a nakonec zavraždili. A ona ho na útěku nemohla jít zachránit. Slíbila si, že ho pomstí. Toto byla chvíle, kdy se přidala mezi stoupence koruny a přijala jméno Jacqueline. Skupiny, které se trénovaly k vraždění, špionáži a jiným špinavým pracím, přijímaly právě zločince, vyhnance a zatracené a byly samozřejmě do posledního utajované. Jacqueline byla výjimečná v tom, že byla z rodu vznešených a také jedinou ženou. Mezi dvory se o ni mluvilo pod pseudonymem ''Jack" . Bylo bezpečnější, když byla pověstná jako muž. Po letech nikoho z jejího okolí její původ nezajímal. Byla brána mezi rovné a členové Tanesina Torcana, který vedl skupinu VV, jak si říkali Void Veneration, byli její život. Stala se vynikající bojovnicí, což si však vybralo daň na její úrovni magie, která není až tak skvěle rozvinutá. Pravdou zůstává to, že svého bratra nikdy nepomstila. Rod Aewarin na její hlavu vypsal odměnu. Chtějí aby byla potrestána a účty se vyrovnaly. Proto je stále na útěku a útočiště u Void Veneration ji na několik let ochránilo a naučilo samostatnosti a skvěle bojovat. Tato skupina se se smrtí Tanesina rozpadla na dvě strany, které hrály proti sobě. Eline nechtěla být ani na jedné a proto pokračovala na vlastní pěst. Život u dvora ji vůbec nechyběl, možná jediné, co si přála, bylo aspoň na chvíli se uchýlit někam, kde nebudou požadovat její hlavu. Jako zločinec a zrádce koruny je na Západním dvoře nenáviděná. Když vypukla válka mezi vílami a nefilim, necítila se už vůbec v bezpečí, neboť má o nepřítele navíc. Proto se stáhla do New Yorku, kde se výborně adaptovala jinému světu, jen si dává větší pozor na železo. I však vůči němu byla trénovaná, aby byla odolnější. V New Yorku hledá čarodějku, která využila její služby, ale nemá svůj dluh vyrovnán. Eline, jak si nechává říkat mezi civily, bude požadovat ochranu.