Jason Irons
„Nobody can hurt me without my permission.“


Věk: 337 let
Rasa: Víla
Druh: Unseelies
Bydliště: /
Status: Princ Zimního dvora
Výška: 187 cm
Váha: 83 kg

Úrověn: 8

Zbraně/Schopnosti/Znamení:

  • Odolnost, ctižádost, soutěživost
  • Nepříliš vyvinuté ovládání mysli
  • Hovoří mnoha jazyky
  • Při přímém očním kontaktu je schopný k sobě připoutat zvolenou osobu.

Charakter:

Pravé jméno vám nikdy neřekne. U dvoru je známý jako Iasion, ale preferuje Jason.
Jakožto u nejmladšího z potomků královského páru se u něj nejvíce projevovala ctižádost.
Vždy byl ten poslední, ten který toho nejméně dokázal. To je samozřejmé, protože na činy neměl tolik nárok jako sourozenci. Proto se vždy dral dopředu a hlavně do nebezpečí, aby dokázal rodičům, že na to také má. Nemohli bychom to popsat ani tolik jako neukojitelnou snahu, spíše jako touhu po pozornosti a odměně. To mu zůstalo dodnes, přestože už nějakou dobu není s rodinou v kontaktu. Nejen že oplývá typickou Férskou krásou, ale též je královského původu, což se velmi podepisuje na jeho vystupování. Často jemně zvednutá brada ukazující nadřazenost může být někomu nepříjemná, ale to ho rozhodně netrápí. Jiskrné oči jsou často přimhouřeny jakoby jim snad hrozilo poškození, kdyby se moc dlouho naplno dívaly na spodinu, kterou je pro něj téměř kdokoliv. Tmavé vlasy mají vždy bezchybný tvar na kterém si zakládá, přesto si je často prohrabává. Není jisté zda je to zlozvyk, nebo je jen kontroluje. Přesto nikdy neopovrhne jakoukoliv konverzací, u které uzná, že by pro něj mohla být plodná. Ano, holduje hlavně věcem, jenž může použít ve vlastí prospěch, ale umí si je i odříct. Přesto není úplně zatvrzelý a upjatý, ať už je to kvůli věku nebo něčemu jinému, života si mí užívat. Díky tomu by se vám mohlo podařit s ním navázat kontakt, aniž by vás měl touhu využít.

Minulost:

Vedlo se mu vždycky dobře. Mohl mít na co se podíval a přesto nikdy nebyl příliš rozmazlený.
Svou matku miloval a otce si vždycky vážil. Jako malý se na něj sice nedíval jako na svůj vzor, ale čím starší byl, tím více chytal od otce jisté povahové rysy. Nezajímalo ho jestli byly pozitivní, či ne. Byl se sebou spokojený, jelikož měl s králem mnoho společného. Jejich vztah byl přesto vždycky trochu nejistý, jakmile se žádný z jeho bratrů nevracel z výprav. Nejdříve bral svou výpravu jako poctu, měla být plná zásluh a dokázat, že je schopný se stát králem. To mu alespoň Elijah pověděl a lehce ho zviklal slovy, že on je ten poslední a jeho pravý následník.
Posléze nových a nových nástrah v Temném, labyrintovém lese, který byl navíc pod kouzlem, mu čím dál víc docházel její pravý záměr. Nenašla se chvíle, kdy by se Jason snad litoval, když byl vhozen vstříc smrti. Ne. Každičký moment boje o přežití ho plnila silou myšlenka na jeho nenávist k otci. Nikdy si nepředstavoval, že by mu snad mohl nějak ublížit nebo uškodit, protože věděl, že na to nemá. Jak ale stárnul, jeho naděje rostly a později se objevily i myšlenky na Elijahovu zkázu. Při jeho posledním boji s démony v Temném lese skoro přišel o život, jak velmi riskoval. Nicméně ho to dostalo z místa, kde mu neustále šlo o krk a vyhledal mírumilovný Dvůr Svitu, kde našel útočiště. Pod kůží mu však neustále bublaly plány na získání moci. Proč být jen nicotný zapomenutý princ, když by mohl být králem? Dostal předvolání, aby se ukázal na Zimním dvoře a přivítal se svými rodiči. Jakmile ho toto zastihlo, bylo mu jasné, že v dobách války jeho rodiče potřebují spojence stůj co stůj. A tak se vrací zpět. Možná ne s takovými úmysly a pokorou, které Elijah očekává. Zato o mnoho silnější, jak byl dřív.  Jen ať se maminka s tatínkem dozví, že se vrací. Že je naživu. Že je naprosto nezraněn a zocelen.