.                                                                                                                                                                                                                                                        .

Původ rodu Lengthorn se připisuje druhé generaci lovců stínů, kdy se bratři Dravor a Mavrock Lengthornovi napili z poháru smrti. 

Dravor a Mavrock potáhli na britské ostrovy do Cornwallu, kde založili úplně první Institut. Rod se postupně rozrůstal na území dnešní Británie a rozmohl se i na sever a do zemí jako je Něměcko, Francie a Spojené státy americké. 

Znakem rodu je trnitá růže dle jejich příjmení Length-thorn. Dá se volně přeložit jako rozrostlé trny. Rodinou zbraní a dědictvím se stal meč Mavrocka Lengthorna, který by se měl nacházet v Idris v sídle rodu Lengthorn. Také dýky Jullena Lengthorna a rodový prsten Wisterie Lengthorn.

Nikdy nedošlo k tomu, aby se rod rozdělil a nehlídal navzájem. V domněnce, že krev bude silnější a váženější, uznávali své vlastní, přísnější morální zásady. Po všechny generace se jednalo o domluvené sňatky, aby se zachovala čistota jména a neposkvrněnost rodu.

Vyznačují se především zastaralými neobvyklými jmény, které se přechovaly do součastnosti. Ačkoli to může působit, že měli důvod se takto povyšovat nad ostatní rody, není tomu tak. Kde bylo potřeba, tam se rod stěhoval a ucházel o největší bitvy a zásluhy. Ke konci 15. století byl rod v největším rozkvětu a postupně se stěhoval na sever Skandinávského poloostrova, kde narazil na neznámé démony a ukrutnou zimu. Největší ztráty však byly zaznamenány při největším masakru v Transylvánské Kluži, kde byla vyvražděna téměř polovina rodu. V těchto válkách s upíry se nejvíce vyznamenal bojovník
Jullen Lengthorn, kterému se podařilo zjistit mnoho prvních objevů o nákaze upírů.


Hned dalším byl jeho synovec Barrian Lengthorn se svou ženou Jesmyne a celou rodinou v rodné Anglii. V době vlády Alžběty I. se přičinil o to, aby se tato doba nazývala Zlatý věk, a to díky plnému nasazení rodu proti démonům a držením relativního míru s místními podsvěťany, ačkoli jimi vždy pohrdali.  

Pár let na to jeho dcera Aiana Lengthorn s bratrem Everanem vedli skupinku lovců stínů a vycestovali na území dnešních Spojených států, kde položili základy rodu Lengthorn. Aiana byla vynikající bojovnicí, ale zemřela velmi mladá. Zavraždil ji její vlastní rod, když vyšlo najevo, že se Aiana zaslíbila vílímu rytíři Sarreli ze Stříbrného dvoru. Stejně i Sarrel a jeho rodina byli vyvražděni rodem Lengthorn, který přísně dodržoval svou politiku ve věcech zachování čisté krve.


Lengthornovi se nikdy neangažovali ve věcech Spolku nebo při vytváření Dohod. Byli to bojovníci a tyto zákony jim byly, ačkoli je striktně dodržovali, proti srsti.
Postupně se větve rodu lámaly a poslední dva rody se ve dvacátém století nacházely v Cornwallském Institutu a ve Phoenixu. Aby široce uznávaný rod znovu pozvedl, mladý Laurencius Lengthorn se na akademii spolčil s Valentýnem Morgensternem a vstoupil do Kruhu. Stejně tak i Emma Glanester (později jako jeho žena Emora Lengthorn). Po jeho porážce jim byl nabídnut shovívavý trest, ale odmítli a pokračovali dále jako jeho přívrženci i s Jonathanem Morgensternem. Po finálním souboji a uzavření Dohod se konečně stáhli, ale dodnes nikdo neví, co s nimi Spolek provedl. Zbytek rodu se rozutekl a kvůli nebezpečnosti jména raději převzal jiné. Poslední nefilim slavného rodu zůstala Grace Lengthorn, která obývá newyorský Institut od roku 2016.