Novembrové nástenky
2017


Jessica Cromwell

6. november
Sedím na posteli na ošetřovně a zrovna v tuhle chvíli si něco čtu. Musela jsem se už konečně nějak dostat z tý vrzavý postele a dojít si do knihovny aspon pro tuhle blbou knihu. Sakra, ležím tady snad už dva týdny a furt tady jsem. To se ta léčba jako nedá nějak urychlit nebo co? Znuděně si povzdychnu a zaklapnu knihu. Jo, jasný, že už bych se chtěla naučit správně bojovat, ale budou mi nějaký žvásty z týhle knihy vůbec k něčemu? Ne, měla bych se jít spíš najíst jestli se nějakým zázračným způsobem dostanu do kuchyně, protože jen co se zvednu tak se mi většinou udělá trošku blbě, ale to bude tím, že jsem asi už dlouho netrénovala no.

Konečně se zvedám z postele a jdu směrem ven z ošetřovny. Fakt nevím jak dlouho tady ještě jen tak vydržím ležet a věčně se nudit. Caleb tady za mnou byl jen párkrát, což mě popravdě i trochu mrzí, i když vím, že je ted na mě skrz ten park asi trochu naštvanej, ale já jsem prostě nestihla uhnout, neudělala jsem to schválně. Při cestě skrčím trochu provinile obočí a i v tu chvíli si uvědomím, že mám vlastně na sobě jen to triko co mi donesl Theodor a spodní prádlo. Tak to je celkem dobrý no, takhle si tady lítat po institutu. Na chodbě se raději rozhlídnu, jestli náhodou někdo někde není, no a když zjištuju, že ne, tak už konečně jdu dovnitř kuchyně.
Vůbec nevím co bych si vlastně dala, ale takový burákový máslo by mi i padlo vhod. No, tak ted už jenom doufat, že v ledničce něco dobrýho bude, ale ten komu něco vezmu, tak mě pak možná zabije. Ok, takže nějaký ovocný jogurty, máslo, nějaká zelenina, ve který jsou i ředkvičky... Mnam, tak by určitě taky nebyli tak hrozný. Uškubnu si teda nakonec čtyři ředkvičky a jdu s něma směrem k umyvadlu, kde následně pustím vodu a opláchnu je. Opřu se o linku a začnu chroustat ředkvičky, přičemž i přemýšlím nad vším možným. Celkem dost by mě zajímalo, jak se všechno naučím, když se furt musím někoho doprošovat. Je mi to takový blbý furt někoho o tréninky prosit, připadám si tak otravná. Jak to tak vidím, tak bych se asi všechno měla učit sama a ne to nechávat na ostatních, ale přeci jen sakra co se naučím sama od sebe? To mě nikdo nechápe? Jsem tady fakt až za takovou tupou husus nebo co? Nevěřícně nad svými myšlenkami zakroutím hlavou. Co bych ted dala za to, kdybych si mohla popovídat s mamkou, nebo s kýmkoliv tady, já jsem se tady zatím bavila jenom s Grace snad, ale tu už jsem dlouho nepotkala.
Povzdychnu si a to už pomalu jím třetí ředkvičku. Líbí se mi tady, ale furt je to tak trošku nezvyk, jak furt nemůžu chodit ven a takový, no a to už mě fakt začíná celkem štvát. Jo, jako jasný, ted se asi ven nedostanu dost dlouhou dobu, nebo když už tak asi jenom s Calebem. Jo, ten mě taky začíná štvát, protože já se na něj snažím bejt milá, no a on si ze mě furt dělá jenom prdel mám takovej pocit. Když s ním trénuju, tak jen protože on to asi musí dělat z povinnosti, protože kdo by přece trénoval takovou krávu jako jsem já, že.. Byl by to dobrej kámoš, to jo, ale on mě má asi za malou holku..

Ako to funguje?
Formou vypravovania máte možnosť za vaše postavy každý deň písať, čo prežili.
Pozor na ovplyvňovanie postáv, ktoré vám nepatrí! Môžete o nich len písať, keď ste sa stretli v chatovej miestnosti. Ovplyvňovať možno iba postavy NPC.

Ak majú nástenky viac ako 900 slov, zasielajte ich prosím rovno na mail RPG-Shadowhunters@seznam.cz
Ďakujeme :)