Troy Shadeland                                  
„He smelled of cigarettes and sadness.“


Věk: 22 let
Rasa: Lovec Stínů
Bydliště: Institut, NY
Zaměstnání: /
Výška: 183 cm
Váha: 70 kg

Výcvik: Dokončen

Úrověn: 7

Zbraně/Schopnosti/Znamení:

  • Andělská ostří, vysoká znalost run, i přes častý alkoholový závan obrovská přesnost
  • Jazyky: sarkasmus, několik jazyků démonů, francouzština a základy španělštiny

Charakter:

Troy je pohodář, to je na něm znát už při prvním pohledu. Většinou ho uvidíte s cigaretou v ruce a dýkou u pasu. Života si užívá plnými doušky a to převážně těmi s velkým procentem alkoholu. Často mate tím, že vypadá neuvěřitelně podnapile, ale stejně je schopný zabít jedním přesným hodem. Je velice pohledný a obličej s ostře řezanými rysy mu zdobí modré oči orámované tmavými řasami, které by mu mohla kdejaká mladá žena závidět. Jistě by vás na něm mohly také zaujmout smyslně vykrojené rty věčně zkroucené do sarkastického úsměvu. Svého vzhledu si je ovšem dobře vědom a proto se mu posouvá ještě výš jeho sebevědomí lovce stínů, to mu však nebrání odzbrojit kde koho svým ne příliš častým avšak kouzelným úsměvem. Jeho rodina se nedávno odstěhovala do Japonska, a tak mu zůstal jen jeho bratr, dvojče. Tihle dva jsou si velmi blízcí, přestože nejsou spojeni posvátným poutem parabatai. Jeho bratr je v současné době to jediné co udržuje Troyovo vnitřní křehké já naživu. Maskuje ho sice naprosto perfektně, ale při bližším pohledu se mu v očích zří smutek nikdy neoceněného, přestože výborného nefilim.

Minulost:

Jako malý si byl velmi blízký se svým otcem, který jim s bratrem vyřezával dřevěné mečíky a učil je výpadům. Čím starší však Troy byl tím zřetelněji viděl, že jeho otec vkládá větší důvěru jeho o pár minut staršímu bratrovi. Velice ho to mrzelo, a tak tvrdě trénoval. Když však jejich otec svěřil při odjezdu rodinný prsten s dýkou obtáčenou břečťanem jeho dvojčeti, Troy se naštval a s rodiči od té doby nepromluvil. Aby nemyslel na tu potupu objevil zálibu v alkoholu a cigaretách a toho malého snaživého bojovníka v něm doteď je schopný probudit pouze jeho bratr. Sice by mu to nikdy nepřiznal, ale je opravdu rád, že bratra má, přestože neustále závistivě pokukuje po jeho prsteníčku, kde nosí rodový znak. Bývaly však časy, kdy to nebyli jen ti dva. Nedávno tomu bylo deset let, kdy byl uspořádán pohřeb nad prázdným hrobem. Hrobem jejich sestry Eleanor. Pro celou rodinu to byl hrozný zásah, jelikož po útoku upírů ani nebylo nalezeno její tělo, tudíž ho nemohli řádně poctít. Od té doby o ní nikdo z nich nesměl ani ceknout, ale všichni sdíleli smutek nad její ztrátou. Troy si však její smrt neustále vyčítal. Byl to totiž on, kdo se s ní pohádal ten den, kdy mu zabouchla dveře před nosem, odešla a už se nevrátila. Jistě, bylo mu tehdy pouhých dvanáct let, takže jeho slova nejspíš neměla takový efekt jak se vždycky domníval. To mu ale nezabránilo ve výčitkách. Jenže výčitky se změnily ve vztek ve chvíli, kdy zjistil, že je jeho sestra naživu. Že se na ně vykašlala, opustila je a ani ji nezajímalo co se s nimi děje. Jako lovec samozřejmě ví, že to není jen tak, když se někdo z jejich řad změní, ale přesto ho to ranilo. Povedlo se mu tuto skutečnost pominout a soustředit se na budoucnost, přeci jen nedokázal popřít štěstí ze sestřina návratu. Jenže to na něj čekala nová rána v podobě smrti jejich matky. Mutant vyroben za časů války s vílami jí rozpáral hrdlo, po čemž jejich otci maličko přeskočilo. Odmítal jíst, pít či celkově opustit svůj pokoj. Když už tak udělal, byl posedlý pomstou. To nemohlo jen tak nechat Troyovo dvojče Jamie, jel za otcem do Japonska a podařilo se mu vrátit otcům život zpátky do starých kolejí. Troy může jen doufat, že se mu za tu dobu bratr neodcizil, protože ho potřebuje jako sůl.