• Premýšľala ako dostane Jacka preč. Sama už bola dosť unavená a nevedela, ako sa jej podarí dostať do inštitútu, pretože jej dochádzalo síl. Musela sa na neho pozrie a premýšľa ako sa mu to podarilo niečo také urobiť. Nešlo jej vôbec do hlavy, ako to urobil, ale sama pocítila na vlastnej koži, že to bolo aj na ňu moc. Ako si to urobil? Pomyslí si…[Čtěte více]

  • Seděl na zadní sedačce hnusného špinavého TAXI vedle civilky. Byl ztracen ve svých myšlenkách. To, co se stalo, vůbec nebylo dobré. Měl si získat důvěru Správce Institutu, místo toho se zapletl do problému. Kdyby nic neudělal, tak by to bylo špatně. A teď je to taky špatně.
    Pohlédl na civilku. Je celkem hezká. Upírka by byla vůbec nádherná. Pijav…[Čtěte více]

  • Je neskorá noc a takmer prázdnu ulicu v chudobnejšej štvrti New Yorku osvetľuje len niekoľko pouličných lámp a veľký žiarivý mesiac. Už je celkom zima, Elisa na chrbte cíti studený vetrík. Zapne si koženú bundu a pridá do kroku. Zároveň sa snaží kráčať čo najnehlučnejšie.
    „Už len pár metrov a si moja.“ Pomyslí si. Kráča niekoľko metrov za mladou…[Čtěte více]

  • Enid Tremayne posted an update před 2 měsíci

    Bylo brzy ráno, když mě probudil hlas v mé mysli. “Vzbuďte se, slečno Tremayne.” Řekl se zvláštním důrazem na mé jméno s jakousi měkkostí na tom místě, myslela jsem si, že je to jen sen. Ucítila jsem chladnou ruku na mém předloktí a pomalu otevřela oči. Příšerně jsem se lekla, když se nade mnou skláněla sinalá tvář Mlčenlivého bratra.
    “Jsem…[Čtěte více]

  • Probudila mě další noční můra, mrtvá těla Ebenezerů Cosgrovových a nářek jejich rodiny, budou mě děsit ještě dlouho. Mně se to ale nestane, tuhle válku přežiju, vyhraju ji. Nevím už jestli tomu sama věřím, všichni ti mrtví si mysleli to samé, že zvítězí, ale já jsem lepší než oni. Podívala jsem se z okna, mdlá záře věží Alicante. Úplně jsem zapomn…[Čtěte více]

  • Už nějakou dobu jsem byl venku a pronásledoval mutanta. I přes mé oblečení mi byla trochu zima. Moje oblečení bylo celé laděno do černé barvy. Tlustá kožená bunda, pod kterou byla výzbroj, mi dávala aspoň trochu tepla v této lednové noci. Na opasku jsem měl pověšená andělská ostří, která při pohybu do sebe narážela a cinkala o sebe. K tomu jsem mě…[Čtěte více]

  • Institut se mi zdá každým dnem prázdnější od chvíle, co mezi nás královna Zimního dvoru pronikla. Ačkoli jsem si to dlouhou dobu nechtěl přiznat, je tomu tak a velmi těžko s tím mohu pohnout, když je mezi Idrisem a Institutem bariéra. Zprávy se k nám dostávají pozdě a kdoví, jak mohou být přibarvené pomocí vílí magie nebo nedůvěryhodných a neověře…[Čtěte více]

  • Taissa Agreste posted an update před 1 rokem

    Snažím se popadnout dech, ale nejde to. Přes slzy v očích nevidím, ale možná to je dobře. Oběma rukama si vjedu do zpocených vlasů, ignorujíc chomáče, co jsem si vytrhala. Spíše chomáče, co mi vypadaly samy, ale to není podstatné. Mám chuť zavřít oči a pokusit se o uklidnění, ale bylo by to akorát horší. Kdykoliv to zkusím, vybaví se mi vzpomínky…[Čtěte více]

  • Teprve pár dní uběhlo od schůze a mně to připadá jako věčnost. Nesmím na hlídky a tak jedinou náplní mého dne jsou tréninky. Od rána do večera vybíhám patra v institutu nahoru dolů, buším do pytlů, vrhám noži a snažím se dohnat všechny mezery, kvůli kterým mám hlídky zakázaný.

    Běžím v parku už přes půl hodinu v kuse a stejně ten vztek ze seb…[Čtěte více]

  • Ta samota mi nedělá dobře. Na ošetřovně jsem sám a je tu ticho, až mrtvolné ticho. Proto mám taky čas přemýšlet. Sice jsem celý obmotaný obvazy a vypadám jako mumie, ale to mi nebrání se nijak hýbat. Jsem taky stále celkem dolámaný. Ležím na posteli, jednu ruku mám za hlavu, hraju si s stélou a přemýšlím. Tak nějak o tom všem s Grace. Už kolikrát…[Čtěte více]

  • Sice jsem slíbil, že v Yorku budu už včera večer ale situace se trochu změnila. Chtěl jsem si užít poslední den v New Yorku, i když jsem jel pryč na pouhých pět dní. Hned po tom, co jsem se stavil ve Vlčím baru a dal si pár panáků, mi bylo jasné že se v tom stavu nemůžu ukázat v tom Institutu před mojí zbylou rodinou. Nejdůležitější je vždycky…[Čtěte více]

  • Rychlým krokem, jehož zvuk protíná vzduch v chodbě, přicházím ke svému pokoji a prudce beru za kliku dveří. Další mizerná hlídka a znovu zničené oblečení. Rozepínám si bundu s natrženým rukávem u ramene a odhazuji ji na podlahu. Démoní krev bude asi moje nová vůně. To je odporný. Svlékám ze sebe kalhoty, jejichž pravá část je kompletně zmáčená…[Čtěte více]

  • ”Ale no tak, holka, pšt!” okřiknu Hope už asi posedmé se smíchem. Předními packami je opřená o parapet okna a štěká na veverku, která běhá po stromě sem a tam. Otočí se na mě a vyplázne jazyk. Jenom ona mě umí rozesmát když mi je mizerně. Po chvíli zapomene na nějakou veverku. Vlastně ne po chvíli, ale ve stejné chvíli, jako jsem se já natah…[Čtěte více]

  • Přicházím z dalším hlídky, ale tentokrát mířím po chodbách institutu až do výcvikového sálu. Jsem si jistá, že ve dvě ráno nikdo trénovat nebude a já potřebuju být na chvilku sama. Jen vydechnout po tom, co jsem se zase chytla s Jessem. Sundavám ze sebe mikinu a sedám si na žíněnky. Zbraně pomalu vytahuju z pouzder, aby mě nezatěžovaly. Ani se…[Čtěte více]

  • Když za mnou klaply dveře mého pokoje, cítila jsem se o kapku klidnější. Na rukou jsem měla stále zaschlou krev, stejně jako za nehty a o to děsivější obraz se mou naskytl, když jsem se postavila před zrcadlo. Bledá, zmáčená v krvi, zorničky roztažené po okraj a hlavně ten vyděšený výraz. To všechno křičelo, abych se konečně zavřela do sprchy a n…[Čtěte více]

  • Když jsem se dozvěděl, že jedeme s bratrem do Idrisu, byl jsem vlastně rád. Institut mi začíná lézt na nervy. Dělím je tu na neschopné, neviditelné, nemocné. A pak mám speciální skupinu, ve které je pouze můj bratr a Grace. Jediní dva, které dokážu přetrpět a to Caleba jenom proto, že je to můj bratr. Náš slavný dokonalý lovec, dokonalý syn,…[Čtěte více]

  • Stojím opět na ulici a cítím to v kostech. Tu touhu se tam vrátit a nevím proč. Caleb mě sice zamkl v pokoji, ale zapomněl mě prohledat. V institutu jsem všem nalhala, že jsem stále v jednom kole. Vlastně jsem nelhala, ale konkrétní jsem také nebyla. Proč? Nevím. Nemám ani ponětí, proč tohle všechno dělám a nakonec je všechno tak rozmazané.
    J…[Čtěte více]

  • Snažila jsem se nekřičet, když mi po ruce začala stékat svěcená voda. Nechtěla jsem mu dopřát to uspokojení z mojí bolesti. Kousla jsem se do rtu a snažila se zabránit výkřiku, který se stejně nakonec vydral na povrch. Přestala jsem nějak vnímat čas. Jistě, nemohla jsem tu být zavřená dlouho, ale stejně mi to připadalo jako roky. Jenže to bylo moj…[Čtěte více]

  • Odemykám dveře od činžáku a ještě naposledy se otáčím za Calebem. Udělala jsem chybu, že jsem se od něj odtáhla ? Měla jsem s tímto vůbec začínat ? Hlavou se mi honí různé myšlenky, ale doufám, že si to Caleb nevzal nějak jinak. Ted už s tím nic neudělám.
    Odvrátím od něj po nějaké chvíli pohled a vcházím do dveří. Všude je hrobové ticho. Naši j…[Čtěte více]

  • Rychle jsem běžela do Dumortu. Byla jsem zmatená a naštvaná. Když jsem konečně doběhla , běžela jsem rovnou do svého pokoje. Nechtěla jsem, aby mě někdo viděl v tomhle stavu. Šaty byly roztrhané, až k pasu a na rukou mi zůstala moje vlastní zaschlá krev. Asi jsem si ani neuvědomovala, že krev mám i v oblasti úst, od toho, jak mi tesáky protrhly re…[Čtěte více]

  • Zobrazit více

Podpora

Spolupráce, nahlášení závadného obsahu, chyb, obtěžování, žádosti o místnosti, vlastní domovy, návrhy o rozvinutí hry, převzetí postavy a další...

Sending
X
Podzimní slavnost!

© 2016 - 2018 | Shadowhunters RPG 

X
Podzimní slavnost!

Log in with your credentials

or    

Forgot your details?

Create Account