Viewing 61 - 69 of 69 items
  • Když za mnou klaply dveře mého pokoje, cítila jsem se o kapku klidnější. Na rukou jsem měla stále zaschlou krev, stejně jako za nehty a o to děsivější obraz se mou naskytl, když jsem se postavila před zrcadlo. Bledá, zmáčená v krvi, zorničky roztažené po okraj a hlavně ten vyděšený výraz. To všechno křičelo, abych se konečně zavřela do sprchy a n…[Čtěte více]

  • Když jsem se dozvěděl, že jedeme s bratrem do Idrisu, byl jsem vlastně rád. Institut mi začíná lézt na nervy. Dělím je tu na neschopné, neviditelné, nemocné. A pak mám speciální skupinu, ve které je pouze můj bratr a Grace. Jediní dva, které dokážu přetrpět a to Caleba jenom proto, že je to můj bratr. Náš slavný dokonalý lovec, dokonalý syn,…[Čtěte více]

  • Stojím opět na ulici a cítím to v kostech. Tu touhu se tam vrátit a nevím proč. Caleb mě sice zamkl v pokoji, ale zapomněl mě prohledat. V institutu jsem všem nalhala, že jsem stále v jednom kole. Vlastně jsem nelhala, ale konkrétní jsem také nebyla. Proč? Nevím. Nemám ani ponětí, proč tohle všechno dělám a nakonec je všechno tak rozmazané.
    J…[Čtěte více]

  • Snažila jsem se nekřičet, když mi po ruce začala stékat svěcená voda. Nechtěla jsem mu dopřát to uspokojení z mojí bolesti. Kousla jsem se do rtu a snažila se zabránit výkřiku, který se stejně nakonec vydral na povrch. Přestala jsem nějak vnímat čas. Jistě, nemohla jsem tu být zavřená dlouho, ale stejně mi to připadalo jako roky. Jenže to bylo moj…[Čtěte více]

  • Odemykám dveře od činžáku a ještě naposledy se otáčím za Calebem. Udělala jsem chybu, že jsem se od něj odtáhla ? Měla jsem s tímto vůbec začínat ? Hlavou se mi honí různé myšlenky, ale doufám, že si to Caleb nevzal nějak jinak. Ted už s tím nic neudělám.
    Odvrátím od něj po nějaké chvíli pohled a vcházím do dveří. Všude je hrobové ticho. Naši j…[Čtěte více]

  • Rychle jsem běžela do Dumortu. Byla jsem zmatená a naštvaná. Když jsem konečně doběhla , běžela jsem rovnou do svého pokoje. Nechtěla jsem, aby mě někdo viděl v tomhle stavu. Šaty byly roztrhané, až k pasu a na rukou mi zůstala moje vlastní zaschlá krev. Asi jsem si ani neuvědomovala, že krev mám i v oblasti úst, od toho, jak mi tesáky protrhly re…[Čtěte více]

  • Probouzím se z bezesného spánku. Několikrát zamrkám, abych si byla jistá, že plně vnímám. Pohledem zabloudím k hodinám, díky kterým se zděšením zjistím, že je tři čtvrtě na devět. Syknu a okamžitě začnu pobíhat po bytě jako smyslů zbavená. V devět hodin musím vyjít z bytu, abych stihla focení, o kterém už vím tři týdny. Ze skříně náhodně vezmu ně…[Čtěte více]

  • “Dávej si na sebe pozor. Hojivou runu znáš. Jestli se zítra nevrátíš, půjdu tě hledat.” To byla poslední slova lovce stínů, které jsem slyšela, než jsem nasedla do taxíku. To určitě. Cesta do Phoenixu trvá minimálně jeden den, a co teprve zpátky. Dva nože, co mi podal se stélou, jsem okamžitě schovala pod bundu, aby je nestihl taxikář v zpětném…[Čtěte více]

  • Jídlo, pití…

Všechno nejlepší!

Postavy

Podpora

Spolupráce, nahlášení závadného obsahu, chyb, obtěžování, žádosti o místnosti, vlastní domovy, návrhy o rozvinutí hry, převzetí postavy a další...

Odesílám

© 2016 - 2019 | Shadowhunters RPG

Přihlásit se

nebo    

Zapomenuté heslo?

Vytvořit postavu