Profile Photo

Adeline Clarkeoffline

  • Upír
  • 1.2K

    XP

  • 7

    Questů

  • 76

    Návštěv

  • Adeline Clarke

    před 6 měsíci
    Hned po soumraku jsem vyrazila z bytu. Tentokrát jsem vsadila spíš na praktičnost, kterou by mi koktejlové šaty nejspíš neumožňovaly. Černé jednoduché tílko mi obepínalo každou mojí ženskou křivku. Ramena jsem měla zahalená pod červenou koženou bundou a nohy mi halily dlouhé kalhoty, které mi obepínaly kotníky. Chvíli jsem přemýšlela, jestli nesáhnu po nějakých teniskách, ale nečekala jsem, že by mi ta malá mrcha mohla dělat nějaké velké problémy. Navíc jsem chtěla, aby si moc dobře pamatovala, s kým se dala do křížku. Proto jsem si nemohla odpustit červené lodičky. Ty jsou velice snadno zapamatovatelné. Šla jsem na jistotu. Vlastně jsem neměla žádné přímé důkazy. Jen svojí vlastní intuici. Mohla si se mnou klidně hrát. Stejně tak, jak to mám v plánu teď já. Propletla jsem se hordou těl na 5th Avenue a zamířila k ulici, kde jsem jí prvně našla. Na rozdíl od hlučné a žijící 5th Avenue, byla tahle boční ulička temná a až podezřele tichá. Mně to však přinášelo zvláštní uspokojení. Vydala jsem se na lov a adrenalin mi pomalu začal proudit v žilách. Sebevědomým krokem jsem se vydala hlouběji do přítmí uličky. Sem tam jsem potkala feťáky, kteří na mě pořvávali, jestli nemá nějaký ten kokain.
    Ne, kokain nemám. Ale mám něco lepšího. Což nezjistíte, jelikož si do sebe nebudu vpravovat všechny ty zplodiny, které máte v krvi. Fuj.
    Pomalu jsem se blížila ke starému zchátralému obchůdku. Omítka už byla napůl spadaná a nikdo se to neobtěžoval rekonstruovat. Nad vchodovými dveřmi, které měly vyražené sklo, se nejspíš z poslední vůle, držely poslední písmena, která dříve nesla název obchůdku. Teď už to bylo jen písmeno L a o pár centimetrů dál M a A. Vešla jsem dovnitř. Nehleděla jsem na to, že díky podpatkům jsem se dokonale vyzradila. A taky to byl můj záměr. Rozhlédla jsem se okolo sebe. Na zdech bylo pár nastříkaných graffiti a na starých poličkách, které byly nyní prázdné zel prach. Prostor byl malý a vedly z něj jen dvoje dveře. Dříve to mohl být sklad a menší kancelář. Teď to sloužilo spíš bezdomovcům a narkomanům jako bezpečné útočiště, které je chránilo před mrazem a zraky lidí. Udělala jsem pár kroků vpřed, abych nechala zaznít dopadající podpatky o chřadnoucí podlahu. Nezachytila jsem žádný pach, který by naznačoval přítomnost někoho jiného než Hope.
    Výborně.
    „Necháš mě čekat? To není zrovna slušné.“ Protnula jsem zvučným hlasem trýznivé ticho. Z pokoje, který jsem měla po své pravačce, se ozvalo šustění.
    Bingo.
    Byla jsem víc než spokojená se svým včerejším průzkumem. Našla jsem jí dost snadno a to jsem se ani nemusela moc namáhat.
    „Jestli za mnou jdeš znovu se svou nabídkou, nepochodíš. Nedostala jsi můj vzkaz?“ Povytáhla jsem jedno obočí, když zrovna na práh vešla o něco menší černovlasá dívka.
    „Dostala. Nic moc nápaditého. Čekala jsem alespoň něco originálnějšího.“
    Zkroutila ret do tenké linky. „Klidně zabiju někoho dalšího. A tentokrát se nechám unést fantazií.“
    „To rozhodně neuděláš. Tady je má poslední nabídka. Přidej se ke klanu a já a Lucile zahladíme stopy po tvém malém divadýlku. Nebudeš muset shánět potravu a budeš mít pohodlný pokoj. Nebylo by to lepší než takhle puťka?“
    Arogantně si odfrkla. „Potravu si dokážu sehnat docela snadno.“ Troufale udělala pár kroků zase ona. Takže teď jsme stály tváří v tvář. Já jí o něco málo převyšovala, ale jí to očividně nevadilo.
    „Ale musím přiznat. Že ta nefilimská je opravdu něco jiného. Ale to ty snad musíš vědět nejlíp.“ Rty zvlnila do šibalského úsměvu a začala si mě měřit pohledem.
    Jako by mě polilo horko. Můj výraz však zůstával netknutý.
    „Je tak lahodná. Hmm. Hlavně z paže toho pohledného mladíka. V jeho očích se odrážel nevýslovný chtíč. Chtěl víc.“ Odmlčí se.
    Pila Calebovu krev. Já sama viděla ten jeho pohled, když mi přejel zkrvavenými prsty po rtech. Věděla jsem, že ho ovládá Yin-Fen. Už ve chvíli, kdy ho ta neopeřená kousla, mi bylo jasné, že není něco v pořádku. A já ještě přilívala do ohně. Nedokázala jsem se ovládnout a poslat ho pryč.
    „A já mu to s radostí dopřála.“ Dokončí.
    Tahle malá špinavá coura. Věděla, že pro mě něco znamená. Našla moji slabinu a zaútočila. Zachvátil mě vztek. „Víš, nejvíc se mi líbilo, jak byl najednou poddajný. Mohla jsem si dělat, co bych si jen zamanula. Byl úplně mimo.“
    Hned se mi vybavil ten večer, co přišel s kousanci do B pozitive. Dávala jsem si jedna a jedna pomalu dohromady. A oheň ve mně začal akorát ještě víc prosit o převzetí vlády nad mým tělem.
    „Vlastně. Co kdybych si z něj udělala svého otroka?“ V tu chvíli jsem vystřelila. Moje ruka jí popadla za její hubený krk a nadzvedla jsem ji na zem. V mžiku jsem s ní byla u zdi, kam jsem si neúprosně tlačila. Kopala nohama a snažils e dostat z mého sevření, ale marně.
    „Opovaž se na něj ještě někdy sáhnout nebo jen podívat a jsi mrtvá.“
    Vydala ze sebe něco jako smích. Moje tělo jako by křičelo, ať jí pustím a nechám žít. Po chvíli jsem jí pustila a udělala pár kroků vzad. „Beru to zpět. Takovou havěť v klanu nechceme. Tak si tu třeba znovu chcípni.“ Otočila jsem se na podpatku a chystala se k odchodu.
    Najednou však zaútočila a snažila se na mě skočit zezadu. Ale díky upířímu sluchu jsem uslyšela její těžké kroky ještě o něco dřív, než stihla skočit. Přikrčila jsem se a ona dopadla na zem. Než se stihla zvednout, tak jsem jí podpatkem na hrudi přidržovala k zemi. Nasadila jsem otrávený výraz, který jí dával jasně najevo, že je jen hmyz, který mi za nic nestojí.
    „Myslíš si, že jsi chytřejší než já? Omyl zlatíčko. Vrať se do své nory, dokud jsem milosrdná.“ Vytřeštila na mě oči a i přes to mě obdařila křivým úsměvem. „Takže je to pravda. Vážně něco cítíš k tomu lovci. Slyšela jsem nějaké drby, ale nevěřila jsem tomu. A tady tě máme. Chudinko malá, ani nedokážeš ochránit svého andílka. Jak pak chceš stát v čele klanu s Lucile?“ To, že i pod mojí taktovkou se mi snažila vysmívat, mě neskutečně vytočilo. Přitlačila jsem a můj sluch obdařil tichý výkřik.
    „S radostí ti to předvedu.“ Sykla jsem.
    „Nefilimská děvko.“ Zaúpěla a moje lidská stránka byla najednou tatam.
    „Zopakuj to.“ Vyzvala jsem jí a znovu přitlačila, takže nechybělo moc a můj podpatek si mohl lehce nalézt cestu jejím hrudníkem. „Nefilimská děvko. Najdu ho a teprve pak budeš mít důvod zuřit.“
    Jen pomyšlení na to, že by ho měl ve svých spárech někdo jako je ona. Ani jsem se nenadála a kolem mě se rozprostřela temnota, kterou prořízl až plamen, kterým jsem zapálila její nehybné tělo.
    +7 se toto líbí

Adeline Clarke

Vampire

“I am not a woman. I am an Inferno. I am dead but still breathing, and I am hell in high heels.”

stav uživatele 1218 / XP
Hledač questů
Training new vampires
70%
Fell in love with wrong person
90%
Wearing high heels
100%
Drinking fancy angel juice
80%

Přátelé

Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo

Média

Fotky
Videa

2016 - 2019 © Shadowhunters RPG