Profile Photo

Donovan Reedoffline

  • Vlkodlak
  • 460

    XP

  • 6

    Questů

  • 91

    Návštěv

  • Donovan Reed

    před 2 měsíci, 1 týdnem
    “Nemůžete mě do ničeho nutit! Nemusím s váma žít v nějaký psycho skupině magorů, co spolu vyjou na měsíc!”

    ***
    Tato věta mi v hlavě rezonovala ještě dlouho poté, co už byl Collin pryč. Kdo je tento, dle první věty poněkud agresivně vyhlížející, muž? Přesněji řečeno patnáctiletý mladík, kterého jsem nějakou dobu pozoroval. Ne proto, že bych ho považoval za vhodný subjekt pro přeměnu a rozšíření smečky. Nikdy by mě nenapadlo v podstatě utnout život tak mladému jedinci, přestože já jsem tehdy nebyl o mnoho starší. Ne, měl jsem podezření, že do mých řad už patří. To, jak se ten den v kavárně klepal vzteky, když čtečka odmítla jeho kartu. To, jak hned poté kavárnu opustil a po třísknutí vysklil dveře. Samozřejmě s ním mohli jen cloumat hormony, mohl mít trable s dívkou, mohli se mu rozvádět rodiče. Puberťáci na tyto okolní jevy reagují vcelku podobně. Jenže neměl. Neměl v životě nic nepříjemného kromě vlčího genu.

    ***
    “Colline, počkej.” Zastavil jsem ho na ulici, několik dní po kavárnové aféře. Několik dní poté, co jsem získal veškerá potvrzení, která jsem potřeboval. Jak? Spatřil jsem jeho přeměnu. “Kdo jste?” Blonďatý chlapec se na mě otočil a upřel na mě tmavé oči, které stejně tak mohly patřit nevinné laňce. A on vskutku MOHL být nevinný, ale na jak dlouho? Jak dlouho by to trvalo, než by někoho zabil? Potřebuje pevnou ruku zkušeného vlkodlaka. A já onou rukou klidně budu. “Mé jméno je Donovan Reed, jsem Beta místní smečky.” Nemělo smysl chodit kolem horké kaše. Pokud ten kluk někdy v životě viděl nějaký sci-fi film, či znal základní fakty o vlcích, věděl o smečkách. “Jo jasně a já jsem Beyoncé.” Odpověděl mi ironicky, ale jeho oči nepozbyly onoho nevinného lesku. Ba naopak, jako kdyby z něj frajeřina dělala ještě ohroženějšího a vystrašenějšího. “Těší mě, Beyoncé, musíme si promluvit.” Když Collin zjistil, že se mě nezbaví klasickým preadolescentním přístupem, zaoblil hrany. “Omlouvám se, ale jdu někam pozdě. Nemám čas na dlouhé rozhovory.” Takže čekal, že se chystám mu udělit přednášku. Došlo mi pobaveně a musel jsem se na něj usmát. Jelikož jsem chtěl dobře zapůsobit, měl jsem na sobě oblek. Cítil jsem, že tak můžu vzbuzovat větší respekt. A vskutku, možná až moc velký. “Nemám v plánu ti nijak ublížit. To, že se přidáš k naší smečce ti může jedině pomoci. Naučíš se vědomě přeměňovat, ovládat svůj vztek…”Položil jsem mu starostlivě ruku na rameno a středně pevným stiskem mu tak zabránil v odchodu. “Tréninkem se ztratí ta ohromná pravděpodobnost, že zraníš někoho ze svých blízkých.” Po těchto slovech se mi vytrhl a dal se do běhu. Zjevně neměl v plánu mi to usnadňovat. Nebo si to alespoň myslel. Proč jinak by zaběhl do osamělé uličky, kde pro mě bylo tak jednoduché ho přišpendlit ke zdi? “Tenhle rozhovor by mohl být o hodně příjemnější, kdyby ses přestal snažit to všechno zhoršit.” Nepřekvapilo mě, že začal kopat kolem sebe, ale trochu mě zabolelo, když se v jeho očích objevily slzy. “Nikomu neublížím, slibuju. Dokážu se to všechno naučit sám.” Trvalo to ještě chvíli přesvědčování než na mě vykřikl ta slova a využiv mého překvapení se znovu vydal na úprk. Tentokrát jsem ho nezastavil.

    +5 se toto líbí

Don

Vlkodlak

You got some extra food?

stav uživatele 460 / XP
Příležitostný hráč
Alcohol/Drugs
1%
Hawaian shirt
99%
Smile
99%
Social skills
95%
Food
100%

Přátelé

Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo

Média

Fotky
Videa

Vytvořené

2016 - 2019 © Shadowhunters RPG

Přihlaste se

nebo    

Forgot your details?

Vytvořit postavu