Enid Tremayneonline

  • 18

    Views

  • Enid Tremayne před 3 měsíci

    Bylo brzy ráno, když mě probudil hlas v mé mysli. “Vzbuďte se, slečno Tremayne.” Řekl se zvláštním důrazem na mé jméno s jakousi měkkostí na tom místě, myslela jsem si, že je to jen sen. Ucítila jsem chladnou ruku na mém předloktí a pomalu otevřela oči. Příšerně jsem se lekla, když se nade mnou skláněla sinalá tvář Mlčenlivého bratra.
    “Jsem bratr Nehemiah,” ozvalo se v mé mysli.
    “Enid Tremayne,” odpověděla jsem, ačkoliv jsem věděla, že mé jméno dávno zná. Nesnáším jejich telepatii, dělá se mi z ní špatně od žaludku, pokud to vůbec jde. Bratr Nehemiah na to nijak nereagoval, patřil k těm velmi váženým bratrům, byl jedním z těch nejméně lidských, nejzohavenějších, jakého jsem kdy viděla. Bylo mi trochu studno, protože jsem si to myslela a on přesně věděl, na co myslím.
    Tiše jako duch přeletěl či přešel místnosti, ani nevím jestli létají, nebo opravdu chodí tak tiše? Na ošetřovně bylo chladno, jako každý den, cítila jsem studený pot na zátylku z dalšího špatného snu a dělalo se mi trochu zle od žaludk, nevím jestli z té telepatie nebo z hladu. Bratr Nehemiah se k tomu nijak nevyjadřoval, nejspíš jako jediný pochopil, že nemá význam mi tu hladovku vymlouvat, okomentoval to když ze skříňky vyndaval obvaz pro převaz rány.
    “Měla by jste.” To byla jediná tři slova, která k tomu řekl, měla by jste. Bylo v tom mnoho významů o tom, co bych vlastně měla a netýkali se jen jídla. Měla bych mít ráda zabíjení, měla bych být jako ostatní, měla bych souhlasit s registrem, měla bych a měla bych… celý život je jen o tom, že mi někdo říká, co bych měla. Zapomněla jsem co chci já.

    Bratr Nehemiah se stejně tiše přesunul ke mně, tiše a nehnutě, pokud se dá přesunout nehnutě. Jemně vzal mou ruku do svých dlouhých štíhlých prstů se svraštělou šedou kůží. Otřásla jsem se, nemohla jsem si pomoci. Byl tak mechanický a neživý, kdo to asi byl? Nebo spíš kdo to je? Je to děsivé si představit, že by to mohl být třeba Laurence Tremayne.. ale mohl by, nikdo neví, kým se stal. Nehemiah vyměnil moje obvazy stejně nehybně jako se přesouval po místnosti. Nijak tu ránu nekomentoval, ani její zanedbání, asi už viděl mnohem horší věci, tedy určitě viděl hrůzy, které si ani nedovedu představit. Vzal do ruky stélu a požádal mě, abych si sundala tričko. Nechtěla jsem, aby mě viděl nahou do půl těla, ale je to přeci jen Mlčenlivý bratr a toho moje prsa nezajímají.
    Sundala jsem si tričko, natáhl ruku a na ňadro mi nakreslil runu Iratze, několik dalších run na doplnění krve, proti zánětu, pár které jsem ani neznala kolem až na břicho. Pálilo to mnohem víc, než běžné runy. Skoro jsme měla slzy v očích, když končil, za což jsem si chtěla duševně nafackovat. Všechny ty runy pálily ještě celý den.
    “To bude vše.” Řekl krátce v mojí mysli a ani se neobtěžoval rozloučit, než vyplul z místnosti pryč.

    Znovu jsem usnula, ačkoliv chlad jeho doteku jsem cítila ještě ve spánku a děsil mě v nočních můrách, když jsem se odpoledne probudila zpocená. Nutno říct, že alespoň fyzicky mi bylo mnohem lépe. Šla bych se bývala najíst, kdybych nedržela hladovku. Místo toho jsem si vzala župan a šla na chvilku do knihovny. Nakonec z té chvilky bylo pár hodina já ani nebyla unavená, což jen dokazuje jak silné runy Mlčenlivých bratrů vlastně jsou. Do večera jsem se neodvážila odkrýt ránu. Když jsem ji převazovala byla hezky zatažená a vypadala mnohem lépe, než předtím.
    Půjdu se asi zítra projít na malou procházku, podle toho jak se ráno budu cítit.

Podpora

Spolupráce, nahlášení závadného obsahu, chyb, obtěžování, žádosti o místnosti, vlastní domovy, návrhy o rozvinutí hry, převzetí postavy a další...

Sending

© 2016 - 2018 | Shadowhunters RPG 

Log in with your credentials

or    

Forgot your details?

Create Account