Grace Lengthornonline

  • 60

    Views

  • Grace Lengthorn před 3 týdny, 4 dny

    Odcházela jsem z Pandemonia s flaškou ginu v ruce a nechávala jsem ho tam stát jako opařenýho. Chtěla jsem to a pak zase ne, všechny moje vzpomínky udeřily zrovna v tom okamžiku, když mi rukou přejel po boku a vyhrnul šaty. Nevím, kdo to byl, dokonce nevím ani jeho jméno. A vlastně ani proč tu jsem, proč jsem si na sebe vzala boty s podpatkem a upnutý černý šaty s dlouhým rukávem, aby nebyly vidět moje jizvy.
    Chtěla jsem si jen něco dokázat, že jsem ještě pořád žádoucí,. Ale nebylo to ono, točí se to pořád kolem toho samého. Prodírala jsem se mezi upocenými těly a zvedal se mi žaludek. Nejedla jsem od rána a za večer jsem akorát okusovala plátek limety v tonicu. Až když jsem vylezla na čerstvý vzduch, tak jsem se pořádně nadechla do plic a belhala se podél budov k metru. Kolena se mi podlamovaly jak jsem se snažila si nezvrtnout na těch jehlách kotník. A najednou se ochladilo a mě maličko pozdě teprve došlo, že jsem tam nechala svůj kabát. Šaty měly na zádech obrovský výstřih, takže jsem se cítila nejen opilá, ale ještě i zranitelná. Mou útěchou byla akorát ta flaška, protože peněženka, klíč od mýho pokoje, to všechno zůstalo v kabátu. Dostala jsem do sebe dva loky a neohlížela se za sebe, nechtěla jsem se vracet do toho klubu, teď by mě tam stejně už ani nepustili. Objímala jsem si hrudník a snažila se zahřát alkoholem celou cestu metrem, i když to byly jen dvě stanice k institutu. Musela jsem se co nejdřív dostat k sobě do pokoje a tam to ze sebe sundat. Alkohol, cizí pachy, jeho feromony…
    Před institutem jsem to vzdala a jehly nesla v ruce až k sobě do pokoje, kde jsem je nechala volně spadnout na zem. Neměla jsem klíče a bylo mi opravdu jedno, koho všechno vzbudím. Čelem jsem se opřela o dveře a pak sklouzla k zemi a dobrých deset minut se na ně koukala a připíjela na to, že jsou můj nový nepřítel, že za to může Spolek a že kvůli nim budu spát na zemi. Mohla být tak třetí hodina po ránu a v institutu nebyla snad ani noha. Nenapadlo mě nic lepšího, než vzít svoje jehly a postavit se dveřím. Asi půl hodiny jsem tam zápasila, tlačila na ně a podpatkem páčila zámek, který se nakonec zohybal a pustil mě dovnitř. Že už si dveře nikdy nebudu moc zamknout, to mi v tu chvíli bylo dočista jedno. Skopala jsem boty ke skříni a flašku gina po cestě do koupelny postavila na noční stolek. Zrcadlu jsem se radši vyhla a na sprchu jsem byla až moc unavená, skoro bych na tom záchodě snad i usnula. Ne, jen jsem se zachumlala pod peřinu a tvrdě usnula.
    **
    Probudila jsem se a nabyla dojmu, že moc brzo. Z okna mě nebudily sluneční paprsky, byla to jen iluze, protože mě čekal den pod mrakem a doopravdy bylo krátce po poledni. Jak jsem zjistila, v tom kabátu jsem nechala i mobil a šíleně mě bolela hlava. Nohy jsem přehoupla přes okraj postele, podrbala se v zacuchaných vlasech a zamžourala na pootevřený, vypáčený dveře mýho pokoje. Potřebovala jsem si dát sprchu a dát se dohromady. Okamžitě.
    Do ruky mi připadla flaška ginu, abych spláchla hořkost v ústech. Někteří si možná myslí, že gin nalačno není zrovna dobrý způsob boje s kocovinou. Na svou obranu ale můžu říct, že já, moje tělo a kocovina jsme se právě přestaly starat o to, co si myslí ostatní. Jen do chvíle než se pořádně proberu, pak budu zase užárlená a nepřející mrcha, co závidí každý holce, která má něco co já ne.
    **
    Sprcha byla krátká a studená, protože někdo musel včera vybrat všechnu teplou vodu! Aspoň mě to trochu probralo, abych na sebe natáhla tepláky, větrovku a tenisky a vyběhla ven. Několikrát jsem si vyběhla schody u institutu a pak se vydala podél parku. Rozcuchané vlasy jsem měla v culíku neumyté a ještě pořád můj žaludek plaval na vodě. Chtěla jsem vytěsnit myšlenky na to, co se kolem mě děje, že jsem zase v mrtvým bodě bez kotvy. Můj život v exilu jsou jen tréninky, hlídky a tyhle nárazový výstřelky. A neměla bych si stěžovat, protože tohle je můj úkol tady. Ale asi jsem v srdci ještě pořád civil a nechci si to přiznat, tak moc se tlačím do řad lovců a snažím se jim dokázat, že někam patřím…že patřím k nim. Ale zadělala jsem si na problémy a nemám zájem už o nic než nechat plynout čas v alkoholovém otupění.

    liked this

Grace Lengthorn

Štítonoška

,,If anyone can have it, I don't want it.''

Přátelé

Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo

Dovednosti

Ruining relationships
60%
Killing demons
81%
Friendzoning
69%
Arguing
73%
Drinking
45%
Lord, I pray, today
For the hollow hearts that lost their way
For the fathers raising children
When their daddy never stayed

Push the hatred down the river
Don't stop till it fades away
I know other people hurt you,
But I'm here to say

Even though you feel your clouds
Are getting darker shades of grey
Just hold on a little longer
Tomorrow's a brighter day

Lord, may you carve your name
In their hearts of clay
And put a fire in their soul
That never dies nor goes away

Podpora

Spolupráce, nahlášení závadného obsahu, chyb, obtěžování, žádosti o místnosti, vlastní domovy, návrhy o rozvinutí hry, převzetí postavy a další...

Sending

© 2016 - 2018 | Shadowhunters RPG 

Log in with your credentials

or    

Forgot your details?

Create Account