Grace Lengthornonline

  • 60

    Views

  • Grace Lengthorn před 2 roky

    Stojím opět na ulici a cítím to v kostech. Tu touhu se tam vrátit a nevím proč. Caleb mě sice zamkl v pokoji, ale zapomněl mě prohledat. V institutu jsem všem nalhala, že jsem stále v jednom kole. Vlastně jsem nelhala, ale konkrétní jsem také nebyla. Proč? Nevím. Nemám ani ponětí, proč tohle všechno dělám a nakonec je všechno tak rozmazané.
    Jen to, kam se mám vrátit ne, a proto tam i teď mířím. Vysoký zděný dům u Brooklynského mostu, železné dveře a zadělaná okna.
    **

    ,,Je to nefilim.” Probouzí mě slova hrubého hlasu a já se ocitám na studené podlaze uprostřed prázdné místnosti, kde stojí dva muži.
    ,,A nejen ledajaký. Rod Lengthorn. Ta hlupačka je na to jméno ještě pyšná.” Odpovídá mu druhý hlas. Znechucení v hlase mě zabolí. Ne, teď se musím soustředit na to, co tady dělám.
    Druhý jen nepatrně nad tím zamručí.
    ,,Tak co s ní? Nakonec je stejně neškodná.” Zvedám hlavu, která mě bolí, a dívám se komu ten hlas patří. Vysoký, štíhlý, mladý muž. O pár let starší než budu já. Moment, tohohle jsem už viděla v tom baru. Vím, že jsem s ním před pár dny odcházela, ale zbytek zůstává tak nějak v oparu. Najednou je to pryč, ta touha. Jako kdybych vyabstinovala nebo něco takového.
    ,,Zatím by mohla nosit informace. Do té doby než se ji on zbaví.” Slyším opět hlubší hlas druhého. Tmavší pleť, vysoký, štíhlý. Upíři? Něco takového jsem slyšela ještě dnes večer. Co mi to jen říkal.
    ,,Bude to vůbec potřeba?” Ptá se můj společník z baru a kráčí okolo mě jako kolem kořisti. Co si to dovolují.
    ,,Nevím, ale bude důležitá, jestli se o ní tak zajímá.” Halo, jsem tady také. Copak si nevšimli? Musím se pohnout. ,,Au.” Syknu a zvednu se na ruce, která mě od krku dolů bolí.
    ,,Tak to bychom z něj mohli dostat víc. Máme ho tím pádem v hrsti.” Namítá ten z baru a podívá se na mě hladovýma očima. Muž s tmavou pletí se na mě upře vražedný pohled a nepatrně sykne.
    ,,Nejsem idiot, abych vydíral zrovna jeho.” Zdůrazní poslední slovo a chytá mě silně za ruku, až mi bolest projede v zádech. Musím s ní něco mít. Kde mám sakra zbraně? Proč mlčím a nemůžu nic dělat?
    ,,Krucinál, ty na ní necháváš stopy?” Teprve teď si všímám, že mi z levého rukávu bundy po ruce stékají dva malé pramínky krve.
    ,,Než odejde, tak to po sobě uklidím.” Nenechá se odbýt ten vysoký a muž s tmavou pletí mě pouští a nechává dopadnout zpátky na zem. Kdyby mě tolik netříštila hlava, necítila bych to všude. Všechno se kolem mě točí a nejraději bych upadla opět do spánku. To ale nejde. Musím zůstat při vědomí.
    ,,Měl by sis najít něco jiného.” Téměř na něj muž s tmavou pletí zavrčí a vydá se na odchod. Ten první se jen honosně zasměje a ladně ke mně kráčí, přidřepne si a opírá mě o zeď, abychom si viděli do očí. Jsou modré. Pohled mám mírně rozostřený, ale to bude i tou tmou, kterou částečně rozbíjí umělé světlo vycházející z otevřených dveří. Rozhlížím se kolem, co všechno kolem mě je. Stůl, u stěny dvě židle. Sedím na zemi a místnost je poměrně velká a prázdná. Kde jsou okna…
    ,,Soustřeď se.” Chytá mě za bradu a strhává tak mou pozornost na něj. Začínám mít strach, ale nemůžu se ani pohnout nebo mluvit. Ne dokud mě o to nepožádá.
    ,,Co pěkného mi zazpíváš dnes? Hm? Chci vědět, co se děje v institutu.” Nejdřív je jeho tón plný výsměchu, ale nakonec přechází v takový rozkaz, až mě tím otupí a odpovídám okamžitě.
    ,,Nechtějí, abych vycházela z institutu. Zamkli mě, ale utekla jsem.” Ta slova ze mě vyplynou jako kdybych neodpovídala ani já. Jako kdyby to nebylo z mé vůle.
    ,,Proč?”
    ,,Caleb zjistil, že jsi mě pokousal.” Můj klidný hlas a tělo se zdánlivě neslučují se stavem v mé hlavě.
    ,,Nařídil jsem, že si máš dávat pozor!” Procedí skrz zatnuté zuby a já se zachvěju.
    ,,Nemohla jsem za to! Strhnul to ze mě. Omlouvám se.” Zním úzkostně a přiškrceně. Jeho ruka, která teď svírá mé rameno a drží mě u stěny, zesílí stisk a on na okamžik sklopí hlavu. Polknu a nedokážu ze sebe vydat ani slůvko navíc, i když mi jeho ruka drtí rameno. Stisk najednou povoluje a jeho oči se opět střetnou s mými. ,,Co dál. Chci vědět víc.”
    ,,Přišel tam čaroděj a vyhrožoval nám.” Odpovídám automaticky, ale vzpomínám, že Caleb mi nic říct nechtěl. Hned namítám znovu. ,,Víc toho nevím, opravdu. Nic mi nechtějí říct!” Bráním se.
    ,,Ovšem že ne.” Odsekne a vidím na něm, že by mě teď nejraději zabil. V jeho očích se míchá vztek a hlad. Může mi to nahánět strach jakkoli, stejně se nemůžu ani pohnout.
    Dál mu musím popsat čaroděje, který vtrhl do institutu a všechno, co se za pár dní událo. Chvíli mlčí a nakonec mu vítězně vyjede koutek nahoru. Palcem mi přejede po krku, nakloní se a tiše šeptá.
    **

Grace Lengthorn

Štítonoška

,,If anyone can have it, I don't want it.''

Přátelé

Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo

Dovednosti

Ruining relationships
60%
Killing demons
81%
Friendzoning
69%
Arguing
73%
Drinking
45%
Lord, I pray, today
For the hollow hearts that lost their way
For the fathers raising children
When their daddy never stayed

Push the hatred down the river
Don't stop till it fades away
I know other people hurt you,
But I'm here to say

Even though you feel your clouds
Are getting darker shades of grey
Just hold on a little longer
Tomorrow's a brighter day

Lord, may you carve your name
In their hearts of clay
And put a fire in their soul
That never dies nor goes away

Podpora

Spolupráce, nahlášení závadného obsahu, chyb, obtěžování, žádosti o místnosti, vlastní domovy, návrhy o rozvinutí hry, převzetí postavy a další...

Sending

© 2016 - 2018 | Shadowhunters RPG 

Log in with your credentials

or    

Forgot your details?

Create Account