Ismael offline

  • 22

    Views

  • Ismael před 3 týdny, 1 dnem

    Přichází na to stejné místo, k výhledu na Brooklynský most. Je na místě přesně 19:40 a jeho společnost se ukáže o deset minut později. Vidí vysokého urostlého tmavovlasého muže, jak táhne Lucianu za zápěstí vedle sebe, a šine si to naproti němu. V klidu se pousměje, opře se o zábradlí a zahleděn na vodu čeká, až k němu dojdou. Muž k němu po chvíli přece jen dojde, táhnoucí Lucianu s sebou. Nevypadá vůbec šťastně, ba naopak vypadá dost zničeně, pravděpodobně jí opět zase nějak ublížil. “Tak ty jsi ten Ismael, co se mnou chtěl mluvit?” zeptá se Marcus. Nevěděl, že Ismael je čaroděj, sám o něm totiž neslyšel a Luciana mu to neřekla. Otočí se na Marcuse, ale jen lehce, aby zůstal opřený o zábradlí. Podává mu ruku se slovy “Ano, to jsem já. A vy musíte být Marcus.” lehce si rukama potřesou, načež se Ismael opět opře a zahledí na vodu. Marcus ho v tomto pohybu velmi rychle následuje a Lucianu pohodí na zábradlí hned vedle sebe.
    Podívá se na Lucianu “Vidím, že živá zatím jsi,” vrhne vražedný pohled na Marcuse, “zatím!” Obratem mu přijde lehce zvýšeným hlasem odpověď, “co tím jako chceš říct?” Vůbec si jeho vzteku nevšímá a s klidem odpoví, “že pokud se ji snažíš utrápit k smrti, tak ti to jde celkem mizerně. Já bych byl už dávno hotov”. Luciana celou dobu vyhrocenou situaci koutkem oka pozoruje. Po této poznámce zapochybuje, zda to byl vůbec dobrý nápad. Zda je vůbec v tomhle Ismael na její straně. Ale pak jí to dojde a trochu se zhrozí. On je na svojí vlastní straně. Jakmile si tohle uvědomí, tak Marcus už vráží vší silou do Ismaelova ramene se slovy “co si to dovoluješ?!” Ismael tento pohyb ovšem předvídal, a tak ho za ruce, kterými se do něj Marcus chtěl opřít, chytí, obtočí ho kolem sebe a přehodí přes zábradlí. Marcus přepadne, pričemž padá po hlavě do řeky. Avšak tak metr nad vodou se zčistajasna zastaví a začne stoupat. Sám to chvíli nechápe, ale v momentě, kdy vystoupá zpět na úroveň zábradlí, kde po něm ihned Ismael chňapne, tak mu to dojde. Ismael je čaroděj. Jakmile mu tohle probleskne hlavou, chytí se zábradlí právě včas, protože na něj začne normálně působit gravitace a on se zavěsí za jednu ruku, kterou se stihl zábradlí chytit.
    “Jak jsem řekl kdybych se snažil já tak už je dávno utrápená,” otočí se na zděšenou Lucianu a pousměje se na ni jedním koutkem, jak má ve zvyku. “Vtipné je to, že jsem lepší i v tom co nechci, tedy chci ale ne teď,” Marcus se konečně vyškrábe přes zábradlí a chce se na Ismaela vrhnout. Nicméně se zastaví. “Má tohle vše, co tady teď říkáš nějakou pointu? Protože pokud ano, tak ji nechápu,” Ismael se uchechtne a spustí “Vem si to takhle, máš klan o který by ses měl starat, místo toho se však musíš starat o tohle stvoření,” s lehkým úsměvem se usměje směrem za sebe na Lucianu a ukáže na ni palcem. “A upřímně ani to ti moc nejde,” na chvíli se odmlčí a zahledí se Marcusovi do očí, po nějake té chvíli, kdy si Marcus začne myslet, že už domluvil naprosto svědomitě spustí. “Svěř ji mě. Nejen že ji budu hlídat lépe než ty a bude z ní upírek andílek, ale ty se budeš moct vrátit ke svému klanu,” Marcus se zasměje nad tímto naprosto hloupým návrhem. “Ty si vážně myslíš že bych přistoupil na něco takového? To jsi vážně tak hloupý?! Kvůli tak hloupé a nesmyslné prosbě jsem musel jít až sem?!” Jeho smích se pomalu mění v hněv, je naštvaný že tímto mrhá čas.
    Ismael se jen pousměje. “Jediný, kdo mrhal čas jsi opravdu ty, ale čas na ústup. Mezitím, co si tu tak povídáme, jsem tě obestavěl spoustou malých dřevěných kůlů. A aby jsi mi věřil.” Ismaelovi vyletí z kapsy dva dřevěné kolíky, kdy jeden zajede Marcusovi za záda a druhý na hruď. “Víš, on to nebyl návrh, ani prosba.” Ismael se směje. Marcus je v šoku. Vůbec neví, co má dělat, tohle opravdu nečekal. Podívá se na Lucianu s lehkým úděsem v očích. Ta konečně opustí vyděšenou strnulou pozici, kterou zaujímala doposud a okřikne Ismaela. “Slíbil jsi mi, že ho nezabiješ!” Odpověď na sebe dlouho nenechala čekat. “Já jsem toho nasliboval. Tak co? Kdy tedy letíš do Francie Marcusi?” Marcusovo zděšení trochu opadlo a znovu ho popadl vztek. Chtěl se pohnout dopředu, ale ucítí bodání po celém těle a jedno velké bodnutí na hrudi. Kolíky tlačí na jeho kůži, kdykoliv mohly zajet pod ni, stalo se tak. “Co si to dovoluješ čaroději?! Víš ty, kdo já jsem?! Víš co ti za tohle provedu?!” Ismael se usměje a jen zakroutí hlavou “Ano vím kdo jsi, ale ty očividně nevíš, kdo jsem já. Očividně nemáš čaroděje dobře zmapované, ale já tvoji milovanou Francii ano, moc se mi to tam líbilo v období renesance,” na chvíli se odmlčí, “jestli ti to ještě nedošlo, jsem nejvyšší čaroděj a věř mi, kdybych chtěl, tak už jsi dávno pod drnem,” Marcusův pohled se opět mění na vyděšený, naprosto totožný jako předtím. “Ale já ji musím hlídat, je problémová, potřebuje řízení, sama se nezvládne.” “Sama nebude, věř mi, budu ji mít pod dohledem já, což je vlastně ještě lepší, než když ji máš pod dohledem ty. Když nad tím tak přemýšlím, tak z toho ještě získáš. Dostaneš pro ni kvalitnější hlídání a budeš se moct vrátit ke svému klanu,” Marcus se zamyslí, a i když nechce Ismaelovu nabídku přistoupit vidí, že nemá jiné východisko. “A co z toho budeš mít ty?” “Já se budu bavit. Bude zábava. Vždycky jsem chtěl domácího mazlíčka co vydrží,” a trochu se nad svým vtipem usměje, i když to myslí smrtelně vážně. I Marcus se trochu pousměje, ale stále je mu to naprosto proti srsti jako předtím. Pohlédne na Lucianu. “A ty s tímhle souhlasíš? Opravdu se vzdáš mojí ochrany ve prospěch nějakého čaroděje?” Luciana jen chvíli tiše stojí. Marcus ji probodává pohledem. Ismael stále pozoruje jeho. Na Lucianu se teď nemůže otočit. “Ano, souhlasím s tím. Když ti neublíží. Máš důležitější záležitosti než se starat o někoho jako jsem já.”
    Marcus naprosto zuří, ale nemůže se hnout. Nejradši by se po ní ohnal. Po tom všem, co pro ni udělal. Avšak nemá jinou možnost, po chvíli tedy vydechne, a s vraženým pohledem se podívá Ismaelovi do očí. “Vidím, že mi nezbývá nic jiného než souhlasit. Nuže dobrá, teď odvolej ty kolíky,” Ismael se jen zasměje. “Opravdu si myslíš že jsem tak hloupý? Ne ne ne. Takhle by to nešlo. Do Francie se vrátíš ihned, s tím ti mile rád pomůžu. Ale v New Yorku tě už nechci ani vidět. Hlavně k Lucianě se už nepřiblížíš. Teď je pod mým dohledem. A jestli přemýšlíš nad způsobem, jak se mi pomstít nebo mi ublížit, tak mi věř, že to opravdu není dobrý nápad. Budu na tebe mít lidi, a bude jich víc, než stihneš zabít. Jedna blbost a jdeš pod zem. Jasný?” Marcusův vražedný pohled neustává, ví že Ismael mluví pravdu. A také ví, že to bude tak, jak Ismael řekne. “Dobrá, ale jakmile se dozvím jednu zmínku o tom, že moje sestra něco provedla, nebo nedej bože někdo něco proved jí, tak si tě podám. Ať to stojí, co chce,” Ismael se pousměje na jeden koutek. “Dobrá, tak tedy domluveno.” položí Marcusovi ruku na rameno a přemístí se s ním do Paříže. Podá Marcusovi svoji druhou ruku, ale ten je z přenosu trochu zmaten, a tak na jeho pohyb odpoví až po chvíli a pozvedne tu svoji. Ismael mu jí zatřese se slovy “Jsme domluveni, sbohem.” a zmizí zpět odkud přišel. U zábradlí stále stojí Luciana jako u vytržení. Ismael přejde k ní, podívá se jí do očí a usměje se na ni. “Tak a je to. Pokud je rozumný, tak to bude respektovat pokud ne, tak… Inu teď už ti neslibuji, že ho nezabiju. Ale to už záleží na něm. Co se však tebe týče.. Nemysli si, že jsi úplně v pohodě. Musel jsem kvůli tomu vynaložit celkem nemalé úsilí a slíbit, že na tebe budu dávat pozor. Takže jestli něco provedeš. Nuže, mám ve sbírce novou zbraň řekněme. To už by to nebylo revolverem do nohy ale něčím mnohem bolestivějším někam, kde to rozhodně nechceš. Ale jinak, mi máš za co děkovat. Teď jdu, pak se někde potkáme.” pozvedne ruku luskne prsty a zmizí pryč.

    liked this

Podpora

Spolupráce, nahlášení závadného obsahu, chyb, obtěžování, žádosti o místnosti, vlastní domovy, návrhy o rozvinutí hry, převzetí postavy a další...

Sending

© 2016 - 2018 | Shadowhunters RPG 

Log in with your credentials

or    

Forgot your details?

Create Account