Profile Photo

Jasonoffline

  • Víla
  • Unseelie - Ellyllon
  • 53

    XP

  • 2

    Questů

  • 69

    Návštěv

  • Jason

    před 5 měsíci
    Už před nějakou dobou zapadlo slunce a mne ovládla touha po dobrodružství ve světě civilů. Pro svůj dnešní výlet jsem zvolil klasický černý oblek s bílou košilí a zrovna jsem skládal tmavomodrý kapesník, když do mých komnat vstoupila služebná. “Můj pane,” zamumlala pokorně a začala si do košíku ukládat mé nošené oblečení. Jedna z královských výhod, už nikdy nemusíte prát. Pomyslel jsem si s drobným úsměvem a uložil kapesník do klopy. Hotovo, jsem připraven. Podíval jsem se na hodinky a bylo mi jasné, že pokud nevyrazím teď, tak nikdy. Zvoliv možnost “teď” jsem zamířil k majestátnímu dubu, který mě vpustí do země smrtelníků. Jakmile jsem se vynořil v Central parku, zaslechl jsem podivný šum v koruně stromu. Nestihl jsem ani vzhlédnout, abych prozkoumal potenciální nebezpečí, a už ono stvoření seskočilo elegantně dolů. Nutno podotknout, že zpočátku nepříjemně blízko mě. Proč jen zpočátku? Inu…Naskytl se mi pořádný pohled na osobu, která se ani trochu nepodobala veverce, za kterou jsem ji původně považoval. Stála přede mnou půvabná dívka s havraními vlasy, se kterými si rošťácky pohrával vítr. Na chvíli jí je vhodil do zářivě modrých očí, když je na mě lehce vykuleně upřela. Asi mám svůj typ. Uvědomil jsem si, že má tyto dva rysy společné s Avou. Tam však jejich podobnost končila. Na rozdíl od sebevědomé brady mé diplomatky měla tato kráska jemnou kulatou bradičku, jež při mém zkoumavém pohledu povýšeně zvedla. “Na stromech se mi čtě nejlépe,” pronesla snad na svou obranu a pokynula hlavou k tlusté knize, kterou svírala v pravé ruce jakoby to bylo peříčko. Elegance, síla, bledá pleť. Že bych se dnes zabavil s upírkou? “Jistě.” Byl jsem stále trochu vykolejený jejím seskokem a též se musím přiznat, že jejím vzezřením. Při této myšlence mi sklouzl zrak k ňadrům rýsujícím se pod černým upnutým tričkem. Jakmile jsem se vrátil k její tváři, očekával jsem znechucení nad mým chlípným pohledem. Zmýlil jsem se. Místo toho na mě čekaly růžové, plné rty zkrouceny do provokativního úsměvu. “Můj byt je tamtím směrem.” Znovu ukázala tou rozkošnou bradou a panovačně se rozešla oním směrem, jakoby bylo samozřejmé, že ji vílí vladař bude následovat kamkoliv půjde. Nemohu nic namítat, jelikož jsem vskutku šel. Byl jsem za to vzápětí hned několikrát odměněn, počemž jsem se v jejím květovaném županu rozvalil na krémové pohovce před umělým krbem. “Pro upíry není dobré mít doma otevřený oheň.” Začala opět s vysvětlováním, jako by mluvila s nicnetušícím prosťáčkem. Jenže mně to nevadilo, nevadilo mi to, dokud jsem se na ni mohl dívat. Byla jako umění, příjemná na pohled. Jistě už jste slyšeli, že si víly potrpí na hezké lidi. Dokážu si představit, jak by se ji před přeměnou někdo pokusil unést. “Nad čím přemýšlíš?” Zeptala se mě přímo, přestože jsme toho od příchodu do tohoto luxusního apartmánu moc nenamluvili. “Byla jsi takhle krásná i před přeměnou nebo jsou to jen upíří výhody?” Na tváři se jí objevil jakýsi podivný úsměv, nebyla v něm špetka radosti ani pobavení, jen ji v tu chvíli zachytit třeba na plátno. Sršelo z ní nevídané sebevědomí, a že znám mnoho sebevědomých žen, avšak žádná doteď nepůsobila tak křehce, chladně a umanutě zároveň. “Někteří by řekli, že vždycky. Ale ti jsou všichni mrtví, tak proč lpět na jejich názorech?” Věnovala mi pohled, který by jistě měla každá šelma před uzmutím své kořisti a ve chvíli, kdy jsem pocítil její ruku, mi bylo jasné, že s rozhovorem skončila. Neprotestoval jsem. Když mě však přitiskla ke zdi tak silně, že jsem ucítil otřes… prásk. Polekaně jsem se rozhlédl a zjistil, že otřes shodil středně velký zarámovaný obrázek z poličky. “Ne,” bylo jediné slovo, které jí mimoděk uniklo ze rtů, zatímco ztratila zájem o jakoukoliv část mého těla a vrhla se k zemi. “Ne.” Napodruhé to znělo trochu razantněji, když oklepala rozbité sklo z obrázku, na kterém byla vyvedena ona. Smála se. Smála se i dívka, co byla na obrázku vedle ní. Obě na sobě měli značně zastaralé oblečení, takže tou dobou byly nejspíše mladé upírky. Ona a ta druhá dívka. Ta druhá dívka. Teprve po chvíli jsem se přinutil odtrhnout od veselého úsměvu své společnice a podíval jsem se na tu druhou dívku. “Ne.” Zopakoval jsem po ní jako v mrákotách, když jsem na časem poškozeném obrázku poznal tu druhou dívku. “Adeline.” Vypadlo ze mě bez přemýšlení. Pusa mi zůstala lehce pootevřená.
    +3 se toto líbí

I don't remember my whole name

Král Zimního dvora

Don’t picture me as Elza from Frozen, imma kill you if you give me a reason

stav uživatele 53 / XP
Nováček
Jízda na koni
56%
Zapírání rodiny
67%
Chlad
99%
Kamenný výraz
89%

Přátelé

Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo

Média

Fotky
Videa

2016 - 2019 © Shadowhunters RPG