Profile Photo

Jasonoffline

  • Víla
  • Unseelie - Ellyllon
  • 555

    XP

  • 2

    Questů

  • 172

    Návštěv

  • Jason

    před 5 měsíci, 3 týdny
    Zhluboka se nadechl a přehodil si volnou pískovou halenu přes svalnatou hruď. Moc pracuji, moc vyřizuji audience, málo se starám o ostatní věci. S touto myšlenkou seběhl z mramorových schodů až dolů ke stájím, kde na něj čekal pacholek s jeho černým hřebcem. “Naposledy jsem tě vyvětral s Avou, že? To už je doba.” Vyčkal, než byl na nádvoři opět sám a dovolil si na koníka usmát. “U tebe mi nevadí, když ve mně neuvidíš jen autoritu.” Po zahřehtání v odpověď ho poplácal po plecích a elegantně se vyšvihl do sedla. Už se těšil až se znovu podívá do okolní přírody. Na její krásy i děsy. Když rukou zabloudil k sedlové brašně, nalezl v ní toulec se šípy a na druhé straně zlatem vykládaný obrovský luk. Že bych si i zalovil? To by nemuselo být špatné. Přemýšlivě našpulil rty, počemž pobídl hřebce a vydal se do lesů. To je ono. Jeho tvář si zachovala kamenný výraz, ale uvnitř jakoby vybuchl štěstím. Po dlouhé době cítil vítr ve tváři, slyšel tichounké cvrlikání barevných ptáčků, kteří si netroufalli přímo do lesa. Jakmile tedy zajel za první široký kmen stromu, všechny zvuky utichly. Zahlédl ještě pár nymf, které vyklouzly z kmenů stromů a jakmile ho zahlédly, začaly mu posílat vzdušné polibky a povolávat po něm lechtivé poznámky. Čím déle však jel, tím méně nymf bylo a tím větší tmu udržovaly košaté koruny stromů. Neměl strach, ale věděl, že pro mnoho jiných by toto nebylo příjemnou projížďkou. Periferním viděním zaznamenal, jak se šlahouny stromů plazí jako hadi zmrzlou půdou a ulevilo se mu, že to jeho koně nijak netrápí. Najednou se však nedaleko od něj ozval srdceryvný výkřik. Hlas patřil naprosto jednoznačně nymfě, jakoby spolu s ní plakal i zbytek lesa. Rozjel se za oním zvukem a v cvalu vytáhl krásný luk. Připravil si šíp a natáhl tětivu, která jeho prstům téměř s radostí ustoupila. Moc dobře věděl, že je jeden z mála, kdo ji dokáže takhle lehce natáhnout, ale na to teď nemyslel. Jeho oř zařehtal stejně trýznivě jako naposledy vyjekla lesní dívka. Ve chvíli kdy dojel na místo činu, už v okolí nikdo nebyl. Slezl tedy z koně a obezřetně se začal rozhlížet kolem sebe, stále neskloniv luk. “Nikam nechoď.” Upozornil hřebce, který byl natolik vychovaný a oddaný svému králi, že si po tomto příkazu nemohl dovolit odejít. Poté v kruhu obešel široký dub, na kterém byla přišpendlena nymfa. Když získal dojem, že má místo dostatečně obhlídnuté, vydal se k dívce. Bylo vidět, že už před smrtí měla velmi bledou pleť, jak bylo pro lesní víly ze zimního dvora typické. Až po pás se jí vlnily krásné stříbrné vlasy, které však byly místy zbroceny krví a nabíraly tak ohnivého odstínu. “Kdo tohle udělal?” V jeho hlase nebyla znát beznaděj, ani jiná emoce. Byl dokonale klidný, jako by měl vladař být. Přesto mu pod povrchem bublal vztek. Jeho poddaní nejsou v bezpečí. Někdo si troufl vraždit na jeho území. A ten někdo za to zaplatí. Přistoupil k ní ještě o trochu blíže a začal analyzovat její zranění. Jako první nejspíš přišel dlouhý zubatý střep, který jí spojoval bělounké dlaně nad hlavou a držel ji na kmeni. Kůže okolo něj pomaličku povolovala a s každým kouskem vytekl nový pramínek krve. To byl ten výkřik. Jason vytáhl z kapsy tmavých volných kalhot kapesník a krvavý střep rychle vytrhl. Nemusí tu být tak vystavená. Dívka se sesunula na zem a její klidná tvář jakoby najednou byla ještě klidnější. Až nyní, když byla položená ve sněhu se začal vladař věnovat obrovské ráně v její hrudi. Nemá srdce, tohle zavání nějakým odporným rituálem. Pomyslel si a vzal křehkou vílu do náručí, byla lehoučká jako vločka. Donesl ji až ke svému koni, počemž ještě jednou prošel v několika zvětšujících se kruzích inkriminovanou oblast, než na něj sám nasedl a vydal se zpět na hrad. Pomstím tě. Proběhlo mu hlavou, když se ohlédl na mrtvolu lechtající koně překrásnými vlasy, které se s prvním slunečním paprskem přímo rozzářily. Jakmile se však objevily paprsky slunce, objevily se také pištící přítelkyně zemřelé. “Kaliopé!” Vykřikla nejbližší stříbrovláska a rozeběhla se za Jasonovým koněm. “Prr. Znáš ji? A vy ostatní? Můžete mi pomoci přijít na to, co se jí stalo?” Víly začaly horlivě přikyvovat a vydaly se za svým králem, který kvůli nim zvolnil rychlou jízdu. Bylo na nich vidět, že se jim lesní domov neopouští lehce, ale měly natolik propletený kolektiv, že nemohly nechat jednu ze svých jen tak beztrestně zemřít. Přesto sebou neustále ošívaly a obracely se za vzdalujícím se porostem.“Ještě před chvílí byla s námi.” Začala jediná víla s černými vlasy, ale Jason ji zarazil máchnutím ruky. “Všechno má uši. Výslech proběhne v mých komnatách, nyní pojedeme v tichosti.” Pronesl neúprosně a podle jeho rozkazu dovedl svou početnou družinu nymf na hrad.
    +5 se toto líbí

I don't remember my whole name

Král Zimního dvora

Don’t picture me as Elza from Frozen, imma kill you if you give me a reason

stav uživatele 555 / XP
Řadový kněz
Jízda na koni
56%
Zapírání rodiny
67%
Chlad
99%
Kamenný výraz
89%

Přátelé

Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo

Média

Fotky
Videa

2016 - 2019 © Shadowhunters RPG

Přihlaste se

nebo    

Forgot your details?

Vytvořit postavu