Friendzone offline

  • 23

    Views

  • Friendzone před 1 rokem, 5 měsíci

    Sice jsem slíbil, že v Yorku budu už včera večer ale situace se trochu změnila. Chtěl jsem si užít poslední den v New Yorku, i když jsem jel pryč na pouhých pět dní. Hned po tom, co jsem se stavil ve Vlčím baru a dal si pár panáků, mi bylo jasné že se v tom stavu nemůžu ukázat v tom Institutu před mojí zbylou rodinou. Nejdůležitější je vždycky první dojem.
    Mohlo být něco okolo deváté ráno, když jsem se díky portálu ocitl u Yorského Institutu. Tady jsem nebyl snad od svých tří let. Chvíli jsem zde vyrůstal ale nedokážu si vybavit obyvatele Institutu.
    Rozešel jsem se ke dveřím a zazvonil na zvonek, sice je pravda že bych mohl otevřít dveře já sám ale přišlo mi vhodnější zazvonit. Za dveřmi jsem uslyšel nějaké hlasy.
    “Christophere, jdi otevřít!” Byl to dívčí hlas, nebyl dětský ale ani dospělácký.
    “Proč zase já? Vždyť tam běž ty Auroro. Mohla bys jednou za čas zvednout zadek,” chlapec zněl trochu naštvaně a podrážděně. Musel jsem se pousmát, vypadalo to jako sourozenecká hádka.
    “Tak tam jdu já, vám by snad upadly nohy, že?” Tohle už znělo jako mužský hlas. Odstoupil jsem o krok ode dveří, aby dotyčný mohl otevřít.

    Ve dveřích se objevil muž. Měl hnědé vlasy s odlesky zrzavé, oči měl zelené a okolo nich vrásky, jeho rty měl roztáhnuté do širokého úsměvu. Mohlo mu být okolo čtyřiceti.
    “Zdravím, jsem Jesse Woodwinter,” pozdravil jsem a představil jsem se. Párkrát jsem přešlápnul na místě a čekal, co bude. Úsměv pána se ještě víc rozšířil.
    “Jesse! U Anděla, ty jsi strašně podobný svému otci. Daniel, jsem tvůj strýc,” podal mi ruku a já s jí jen potřásl. Usmíval jsem se stejně jako on. Věděl jsem, že táta měl bratra ale vždycky říkal, že je mrtvý, on táta o svý rodině nerad mluvil.
    “Co tady stojíš, pojď dovnitř,” pobídl mě a odstoupil od dveří, abych mohl projít. Rozhlédl jsem se kolem. Vypadalo to tu úplně jinak, než jsem si to pamatoval. Ale pohled tříletého dítěte je rozdílný od pohledu dospěláka.
    “Zbytek rodiny je v jídelně. Snídal jsi? Pokud ne, tak máme nachystanou snídani. Kromě mě, mé ženy, dědy a našich dvou dětí je tady ještě sedm další lovců, ti se většinou starají o sebe. Jen na schůze chodí všichni. No, asi to stejně funguje i u vás v New Yorku, že?” Měl velmi zřetelný britský přízvuk, já jen celou dobu přikyvoval a poslouchal.
    Takže ty dva hlasy, co jsem slyšel před tím patřily mé sestřenici a bratranci…
    “Nesnídal jsem, budu rád když se nasnídám,” zasmál jsem se a šel celou cestu s svým strýcem až do jídelny.
    “Jesse, tohle je moje žena Sara,” přišel k tmavovlasé ženě a políbil ji na spánek.
    “Williame?!” Okamžitě jsem se otočil za cizím hlasem. Byl to takový stařík, vypadal trochu zděšeně. Strýc k němu okamžitě šel.
    “Tati, tohle není Will, je to jeho syn Jesse. William zemřel před deseti lety,” řekl mu a já trochu posmutněl. Odvrátil jsem zrak na druhou část stolu. Tam seděl blonďatý kluk, který hleděl do mobilu a vedle nějmalá hnědovlasá dívka. Zvedli pohled až strýc dědovi vysvětloval, že můj otec je mrtvý. Jejich pohled ustál na mě. Oba měli zelené oči.
    “Omluv Jesse prosím dědu, on je trochu popletený,” řekl trochu smutně strejda a já jen chápavě přikývl.
    “Tohle je Christopher, polož ten mobil můžeš být rád že ho můžeš mít, a tohle je…” Nestačil ani doříct představení dcery a už ke mně přiběhla. Byla o proti mně malinká. Pevně mě objala a já sebou trochuzakymácel.
    “No a tohle je Aurora. Je trochu moc aktivní,” usmál se mile Daniel a já Auroře opětoval obětí.
    “Já tě strašně ráda vidím!” Řekla a pustila mě. Podívala se na svého bratra, kterému rovna strýc domlouval to s mobilem. Viděl jsem jen jak mladík protáčí očima a mobil schovává.
    “Ty civilské vymoženosti do Institutu vůbec nepatří. Nechápu proč jsi mu to dával Danieli,” řekl káravě děda a já se pousmál.
    “Všichni starší než čtyřicet let jsou stejní, žádné mobily do Institutu,” zasmál jsem se a Aurora jen začala přikyvovat.
    “Budeš v pokoji s Christopherem, protože u zbylých pěti pokojů se dělá rekonstrukci. Takže budeš tady dole, on ti pokoj ukáže. Ale až po snídani, teď si sedni a řekni nás všechno,” já jsem pouze přikývnul na souhlas a sednul si na jedno z volných míst.
    “Kolik, že vám je?” Zeptal jsem se své sestřenice a bratrance, který byl možná až moc zažraný do svého telefonu.
    “Mně je patnáct a Chrisovi bude sedmnáct,” uculila se Aura.
    Byla celkem roztomilá. Měla dlouhé hnědé vlasy, zelené oči, na nosu a tvářích pihy a k tomu rozlitý úsměv. Neřekl bych, že jsme rodina. Byla milá a hodně nadšená z toho, že jsem u nich, byl jsem si jistý že rozloučení s ní bude na dlouho. Na rozdíl od Aurory, Christopher nevypadal nijak vyvedený z míry, že jsem tady na návštěvě. Byl celkem vysoký, ale oproti mně byl ale o kus menší. Jeho blonďaté, vlnito-kudrnaté vlasy měl rozházené do neupraveného účesu a nepřítomně se díval na protější zeď. Měl také zelené oči, ale víc do tmava než strýc nebo jeho sestra. Vypadal trochu jako já, když jsem byl v jeho věku.
    “Proč vlastně nejste na Akademii?” Zeptal jsem a otočil se na strýce. Ten si trochu odkašlal, vypadal lehce zaraženě.
    “Děti se učí tady v Institutu máme soukromou učitelku, bydlí tu s námi,” vysvětlila Sara, když viděla že její muž nedokáže tak nějak odpovědět.
    “Mezi tátou a Sonjou, naší učitelkou, je to celkem napjaté, ona nemá ráda jeho a když jsou spolu v jedné místnosti furt se hádají,” naklonila se ke mně Aura.
    “Já jsem celkem rád, že nechodím na Akademii. Slyšel jsem, že je to tam jeden namachrovaný blbeček vedle druhého,” řekl Chris a schytal hnusné pohledy od všech dospělých.
    “CHristophere dávej si pozor na pusu! Takhle mluvit nebudeš!” Když ho jeho mám zprdla za sprostá slova musel jsem se zasmát.
    “A kdo je teď vedoucí Institutu v New Yorku? Naposledy to byla Cornelia Hawkstoneová, ne?” Zeptal se mě strýc a napil se čaje s mlékem, mně tohle nikdo nechutnalo tak jsem si dal kávu.
    “Teď je vedoucí Ava Greenhawk, a u vás je kdo?” Odpověděl jsem a podíval jsem se po třech dospělých. Děda nevypadal zrovna na to, aby byl vedoucí tak jsem kouknul na strýce a tetu.
    “Vedoucí jsem já, ale Spolek měl trochu problém s tím vzhledem k tomu, že tvůj táta byl v Kruhu…” Zarazil jsem a vyjeveně jsem se díval na Daniela.
    “Můj otec byl v Kruhu?” Netuším jestli jsem byl v tu chvíli víc šokovaný nebo naštvaný. Strýc jen přykývnul.
    “Ano, ale neůčastnil se toho co bylo v Síni dohod, po tom co zjistil co se stalo odešel. Kdyby naše matka neumírala, tak by to bylo všechno uplně jinak. Myslím si, že máma ho zachránila…” Vysvětlil, jak to všechno bylo.
    Dobrá, a co se dozvím za další věci o mých rodičích? Tuhle větu jsem si musel odpustit.
    “Tys to neděl?” Zeptal se mě Chris já jen zakroutil hlavou.
    “Ou, tak to…všichni chtěli aby sis své rodiče pamatoval jako dobré lidi,” pověděla Sara a já jí neodpověděl.
    “Dobře no,” pronesl jsem trochu sarkasticky a podíval se na všechny v místnosti.
    “Proč jste o mně začali jevit zájem AŽ teď a ne před deseti lety?” složil jsem si ruce na hrudi a díval jsem se jen na dospělé. Chris i Aurora se začali střídavě dívat na mě a na jejich rodiče.
    “Víš, když ti byli dva tvůj otec měl jisté…povinnosti,” začal strýc ale já ho přerušil.
    “Těmi povinnostmi máš na mysli, že měl otec milenku?” Zvedl jsem obočí a strýc jen přikývnul.
    “Kvůli tomu jsme se pohádali no a tvůj táta s náma přerušil veškerý kontakt a taky nechtěl abychom se s tebou vídali. Proto jsi nešel k nám i když jsme žádali. Bylo nám řečeno, že na ty dva roky je to už jedno,” pověděl smutně strýc. Já nijak nezměnil svůj výraz tváře.
    “William byl vždycky hodně tvrdohlavý, když si něco umanul tak přes to nejel vlak. Když jsme se s ním pohádali vždycky se urazil a odkázal s námi nemluvit i několik dní,” ozval se děda a otočil se na mě.
    “Stejně nechápu proč tomuto nováčkovi o něm říkáš Danieli, jeho určitě nezajímají naše rodinné rozpory,” řekl část ke mně a pak část ke strýci.
    “Tati ale to není žádný nováček je to syn…” Nestačil to ani doříct a stařec se sebral a odešel. Strejda si promnul kořen nosu a začala ho jeho žena uklidňovat. Přišlo mi pěkná tahle opora.
    “Pojď, ukážu ti pokoj,” Christopher vstal a šel směrem na chodbu. Já taky vstal a šel za ním. Až teď jsme si všimnul, o kolik je menší než já.
    “Kolik měříš?” zeptal jsem se trochu pobaveně. Jemu došlo, že si asi z něj chci dělat srandu. Jen se ušklíbnu.
    “Nevím, tak 170?” Pokrčil rameny a já si o něj opřel loket.
    “Seš malej,” ušklíbnul jsem se a on se sebou jen ošil a postavil se přede mě.
    “Možná jsem malý ale to neznamená, že bych nemohl být dobrý lovec,” odfrknul si a celou cestu až do pokoje šel po zadu. Přišlo mi to trochu fascinující jak šel bez jakékoliv chyby, jako kdyby měl oči i v zadu.
    Zbytek dne byl celkem klidný. Potkal jsem zbytek Institutu, většinou šlo o dost starší lovce než jsem já. Co jsem se ptal jejich věk se pohyboval okolo pětadvaceti. Byli všichni celkem příjemní až na dva.
    Chrisem i Aurorou jsem byl donucen aspoň chvilku s nimi trénovat a jejich učitelka, která byla mimochodem fakt milá ženská (sakrasmus) ani jsem se strýci nedivil, že se spolu stále hádají, se ke mně chovala stejně jako k děckám. A dokonce mě ještě víc komandovala. Celkem jsem si zavzpomínal na Akademii. Po večeři jsem si pak povídal se strýcem v obývak tak nějak o všem. Ptal jsem se na otce, na Istitut, ty dvafakany co mě tak zřídili. Probrali jsme snad všechno, co šlo. Hodně jsme se u toho bavil a byla o taková pohoda. Spát jsem šel až někdy okolo půlnoci. A tehdy se tak nějak začalo všechno kazit.
    “Doufám, že už spíš Chrisi,” řekl jsem starostlivě, když jsem vešel do pokoje. Tehdy tam ještě blonďatý mladík ležel. Byl jsem celkem unavený tak jsem padl do postele rovnou oblečený jak jsem přišel. Sice jsem byl unavený ale pocit únavy hned odpadl jak jsem si lehnul. Převalil jsem se na madračce obličejem ke zdi a snažil se usnout, když už jsem byl blízko vyrušil mě zvuk šuštící peřiny. Nic jsem nechtěl říkat do dobynež jsem viděl stín Christopherových nohou na zdi.
    “Chrisi?” Špitnul jsem a pak jsem jen uslyšel zaklapnutí dveří od pokoje. Vystartoval jsem v postele a bosý šel chodbou. Uviděl jsem jen jeho mizící vlasy za hlavními dveřmi Institutu. Podíval jsem se z okna. Chris byl normálně oblečený a také jsem se všimnul motorky za branou. Byl u ní nějaký kluk, v rukách držel jednu helmu a druhou měl pověšenou na řídítkách. Chris šel k němu, znali se šlo to vidět, kluk mu něco řekl a blonďák jen přikývnul. Otevřel jsem dveře Institutu a vyšel jsem ven aspoň na schody.
    “Chrisi?” zařval jsem. Oba se otočili na mě, Chris popadl přilbu a nasedl na motorku.
    “Jeď sakra jeď!” Popohnal druhého kluka a ten s motorkou odjel a určitě to nebylo povolenou rychlostí.

Podpora

Spolupráce, nahlášení závadného obsahu, chyb, obtěžování, žádosti o místnosti, vlastní domovy, návrhy o rozvinutí hry, převzetí postavy a další...

Sending

© 2016 - 2018 | Shadowhunters RPG 

Log in with your credentials

or    

Forgot your details?

Create Account