Friendzone offline

  • 23

    Views

  • Friendzone před 10 měsíci, 3 týdny

    Už nějakou dobu jsem byl venku a pronásledoval mutanta. I přes mé oblečení mi byla trochu zima. Moje oblečení bylo celé laděno do černé barvy. Tlustá kožená bunda, pod kterou byla výzbroj, mi dávala aspoň trochu tepla v této lednové noci. Na opasku jsem měl pověšená andělská ostří, která při pohybu do sebe narážela a cinkala o sebe. K tomu jsem měl i hodně dýk a nožů. Nemohl jsem opomenout ani stélu a senzor. Jednoduše řečeno, byl jsem skvěle připravený na hlídku. Tomu mutantskému zmetkovi jsem byl na stopě už minimálně hodinu ale vždycky se mu podařilo nějak zdrhnout. Byl hodně rychlý a dovolil bych si i říct, že nezanechával jakékoliv stopy ve sněhu, jako kdyby ani nechodil. Před tím, když jsem byl jemu opravdu blízko, mi zdrhl po zdi. Řekl bych, že je možná i dost chytrý, na nějakou vytvořenou obludu.

    Byl jsem na střeše domu, ze které jsem měl dokonalý výhled na dění na ulici i v temné uličce vedle. Na osvětlené ulici se toho moc nedělo. Občas okolo prošel opilý civil, partička lidí nebo projelo auto. Nebyla ničím zajímavá. Proto jsem si čupl a sledoval temnou uličku vedle. Věděl jsem, že tam někde ve stínech se schovává to monstrum. Že čeká na to až někdo půjde tou uličkou a bude ho moct roztrhat. Co tu potvoru pronásleduji stačila za sebou nechat už jednoho mrtvého civila. Nemohl jsem dopustit, aby se stalo něco někomu dalšímu.
    Všiml jsem si, že se něco dole pohnulo. Okamžitě jsem seskočil dolů a tasil jsem své andělské ostří.
    “Amriel,” pojmenoval jsem ostří jménem anděla. Jasné světlo ozářilo celou uličku a já konečně viděl mutanta v celé jeho kráse.
    Nepodobal se ničemu, co jsem zatím kdy viděl. Cítil jsem zvláštní vůni, spíš smrad. Smrdělo to po spálené rohovině, nehtech a síře. Ale zároveň šel cítit nějaký mrtvolný zápach. Nic příjmného.
    Hned jak mě to uvidělo ucítil jsem ten zápach ještě silněji. A před očima jsem uviděl nažloutlou mlhu. Okamžitě jsem se začala dusit a pokoušel jsem se vdechnout aspoň trošku čistého vzduchu. Ježe se mi podařilo nadýchat jen mutantových výparů. Začal jsem být skoro jako omámený. Nebyl jsem schopný stát rovně. Viděl jsem mlhavě a rozmazaně. Snažil jsem se trochu zorientovat v prostoru, ale moc mi to nešlo. Snažil jsme se řídit aspoň po sluchu. Syčení démona mi je lehce napomáhalo, kde by mohl být. Jenže on byl na místě, asi čekal až odpadnu a on mě bude moct roztrhat na kusy. To bych se nenechal.
    Chytil jsem ostří o něco pevněji. Zvedl jsem ho a sekl. Nic. Bylo mi jasné, že jsem udeřil mimo, tak jsem sekl znova a znova. Vlastně jsem nekoordinovaně máchal ostřím. Dokud jsem teda neucítil, že se ostří dotklo něčeho pevného a kožovitého. Následně jsem uslyšel agresivní zasyčení. Cítil jsem se blaze, trefil jsem ho! Trhl jsem ostřím a uslyšel jsem i přelomení něčeho. Kost? V tu chvíli mi to bylo jedno. Znova jsem ucítil ten zápach a tentokrát jsem omdlel.
    Probudil jsem se až o pár hodin později. Už svítalo. Ostří leželo v kaluži žluto-černé krve a nedaleko od něj byl kus něčeho. Vypadalo to jako mutantův ocas. Jenže zbytek těla nebyl nikde, přežil to a utekl. Postavil jsem se a vzal jsem igelitový sáček a kus tkáně jsem do něj vzal a zabalil. Schoval jsem to k sobě. Možná mi mutant utekl ale mám kus jeho ocasu. Možná díky tomu něco zjistíme.

Podpora

Spolupráce, nahlášení závadného obsahu, chyb, obtěžování, žádosti o místnosti, vlastní domovy, návrhy o rozvinutí hry, převzetí postavy a další...

Sending

© 2016 - 2018 | Shadowhunters RPG 

Log in with your credentials

or    

Forgot your details?

Create Account