Profile Photo

Lucile Carmichaeloffline

  • Upír
  • 243

    Bodů

  • 108

    Návštěv

Jméno

Lucile Carmichael

Rasa
Status

Vůdce klanu

Bydliště

Hotel Dumort

Věk

255 (25) let

Výška

175 cm

Váha

66 kg

Datum narození

24. 5. 1764

Schopnosti

Velmi silné Encante

Ladnost a elegance

Upíří rychlost i síla

Střelba

Charakteristika

Slovo komplikovaná by asi nejlépe vystihovalo povahu Lucile, přestože o ní nevypovídá vůbec nic. Je to velice sebevědomá žena, svým vzhledem si je jistá, přestože se už přes dvě století nemohla shlédnout v zrcadle. Navíc oplývá neobyčejnou elegancí, která na ní byla patrná ještě zaživa, ale když se stala upírem, ještě tuhle dovednost vybrousila. Úsměvem a upřeným pohledem čirých modrých očí dokáže odzbrojit nejednoho muže či ženu. Má vkus na módu a její šatna by mohla být dalším samostatným pokojem.

Je však marnivá a urážlivá, ne ohledně svého vzhledu, ale své povahy a rozhodnutí. Těžko snáší kritiku, ale jako vůdkyně klanu se na tom snaží pracovat a být více otevřená novým názorům. Přesto jde poznat, že jí není po chuti, když s ní někdo otevřeně nesouhlasí, je však ochotná si ho vyslechnout, což by kdysi neudělala. Má špatnou pověst, přestože je známější spíše v Evropě než Americe. Krvavá historie je něco, co nechala za sebou a nehodlá se k tomu vracet, přesto využívá benefitů, které plynou z toho, že se jí spousta upírů bojí.

Nikdo nemůže říct, že by nebyla inteligentní. Není sice žádný druhý Einstein. Jen měla spoustu času se učit a rozhodla se toho využít, navíc umí používat rozum a je kreativní. Taky má velkou schopnost se adaptovat, proto nikdy neustrnula jako mnoho jiných nesmrtelných, naopak jde s dobou. Umí využívat moderní technologie, řídit motorku či auto, střílet z pistole a další věci. Taky ví, že peníze v dnešním světě znamenají moc a peněz má ona na rozdávání a umí je dobře využít. Stejně tak ale rozhazuje peníze za hlouposti místo toho, aby dobře investovala, záleží na náladě.  Taky miluje umění, v něm také leží většina jejího bohatství. Umí hrát na housle a klavír a občas v nostalgických chvilkách přeci jen popadne smyčec nebo se posadí ke klávesám.

Není z upírů nejsilnější, nejrychlejší, nejbystřejší, ani není nejlepší v manipulaci a lhaní. Co se jí však musí nechat je Encante. Nikdy nepotkala upírá, který by měl silnější Encante než ona. Možná je to v tom, že dokáže lidem porozumět, že i jako civil uměla lidi dostat přesně tam, kde je chtěla mít a přesvědčit je, že chtějí něco, co ve skutečnosti chtěla ona. Tuto schopnost má vybroušenou téměř k dokonalosti, ale přesto se stále snaží zlepšovat. Dokáže svou vůli vnutit i jiným upírům, vílám či lovcům stínů, což z ní dělá silného protivníka.

Dokáže být vznětlivá, když ji doopravdy někdo rozčílí, tak by se i hory měly třást strachy. Nechce v klanu vládnout pomocí hrůzovlády a zbytečně trestat a zabíjet, ale ve vzteku za sebou klidně nechá krvavou cestu. Umí být tvrdohlavá a stát si za tím, co si umanula a v tu chvíli je velice těžké její vůli zlomit, téměř nemožné.

Někdo by řekl, že téměř nemá city. Dokonce se hodně málo usmívá a často za jejím veselím stojí škodolibost nebo cynismus. Má problém důvěřovat bez důkazu, že je to oprávněné, a i poté si hlídá záda. Poté, co se rozhádala s Aellou už ani nenavazuje přátelství, spíše obecně prospěšné spolupráce.  Nikdy nebyla zamilovaná a nelituje. Byl tu jen jeden muž, s kterým se kdy cítila šťastná a spokojená, jenže i to již vzala voda. Její samotářství jí vyhovuje.

Je to však žena, která si ráda dopřává luxusu života. Nejen toho, že se topí v penězích, ale i rozmazlování v podobě dlouhé horké vany nebo nových nehtů. Taky si ráda zajde na drink nebo sbalit nějakého civila či civilku a dát si tak dobrou čerstvou večeři. Má chvíle, kdy doslova flirtuje se vším, co se kolem ní vyskytne. Nejspíš by flirtovala i s psacím stolem, kdyby jí věnoval pozornost.

Je nebojácná. Umřít rozhodně nechce a má zdravý pud sebezáchovy, ale nelze popřít, že má odvahu. Ať už v boji nebo v tom, že se konečně vrhla do změny, že dokázala převzít klan od jedné z nejstarších a nejmocnějších upírek. Je jen málo věcí, kterých se ještě bojí. Bohužel se často nechá zlákat krví, její sebeovládání je dobré, ale dobré je přeci jen za tři. Má raději čerstvou krev a nestydí se za to.

Minulost

Narodila se roku 1764 v Paříži do rodiny bohatého měšťana. Její otec byl významný obchodník, občas dokonce obdržel pozvánku ke dvoru. Její matka umřela, když jí bylo deset let na choleru. Nejspíše se nakazila od někoho jiného, jelikož na hygienické podmínky se v jejich domě dbalo. Byla v izolaci, tudíž se s ní Lucile ani nemohla rozloučit, bylo jí pouze oznámeno, když zemřela. Nesla to poměrně těžce, ale otec jí vždy učil, aby špatné věci vytěsnila a fungovala dál. Další roky ji vychovávaly spíše chůvy a učitelky, které z ní dělaly pravou dámu. Učila se etiketě a eleganci, způsobům, které patřily ke dvoru. Taky hrála na housle a klavír a zamilovala si hudbu. Když jí bylo patnáct, vzal ji otec poprvé sebou na ples. V osmnácti se zalíbila jednomu z vévodů. Její otec jí dojednal sňatek, v té době to nebylo nic nezvyklého. Brzy se vdala a za dva roky se jim konečně povedlo počít dítě. Svého manžela respektovala a výhody života u dvoru jí vyhovovaly, ale absolutně se necítila na dítě. Nejspíš nikdy nebyla mateřský typ. Bohužel (či bohudík?) však potratila. Další dítě už nikdy nepřišlo. Její manžel byl rád, že má nejkrásnější ženu v Paříži, jak se tenkrát povídalo, a do postele si vodil milenky, které mu nakonec povily dva bastardy. Vychovávaly je, stejně jako ji, více chůvy než ona, Lucile k nim nezískala vztah.

Přišel rok 1789 – Velká francouzská revoluce. Doba zmatku a chaosu občanské války. Právě v takových dobách se upírům dařilo nejlépe, mrtvol bylo dost a nikdo se nepodivil nad pár dalšími. Lucile však čekal jiný osud. Možná to bylo díky její kráse, možná kvůli něčemu jinému, ale upír, kterému padla za oběť, se ji rozhodl proměnit. Když se probudila, všude byla jen dusivá temnota a hlína. Zmocnila se jí nevýslovná hrůza a panika a veškerou sílu vynaložila na to, aby se vyhrabala ze svého hrobu. Z těch dob si pamatuje jen několik dní neskutečného hladu a sžíravé touhy po jeho uhašení. Zabíjela bez zábran a bez slitování, hlavní byla jen krev. Až po měsíci její řádění zastavil vůdce Pařížského klanu, který ji vzal pod svá ochranná křídla.

Vůdcem klanu byl Henri. Brzy rozpoznal v Lucile potenciál, když se velice rychle a snadno dokázala naučit Encante. Ještě jako civil byla dobrá v odhadování lidí a uměla je zmanipulovat tak, aby si mysleli to, co ona chtěla. Teď to bylo o tolik snazší, jen ohnout vůli někoho jiného. Stala se Henriho oblíbenkyní a později i milenkou, přestože k němu necítila nic víc než vděk za to, že jí dal domov a naučil ji být silná. Líbila se jí ta nová svoboda a nezávislost. Naučila se dobře bojovat, zdokonalovala se v hraní na housle a klavír, četla spoustu knih, cvičila se v Encante, chodila lovit. Henri ji však držel zkrátka a to jí vadilo. Chtěla být svobodná, opustit klan a cestovat. Nakonec ho zabila potom, co se spolu pomilovali, když mu zarazila podřízla hrdlo tak, že se dýka zarazila až o kost. Následně hodinu ležela vedle něj v prostěradle promočeném krví a děsila se nad skutečností, že zabila jediného člověka, na kterém jí jakž takž záleželo a necítí kvůli tomu žádnou lítost ani vinu. Nakonec se ale sbalila a klan opustila. Neměla zájem ho převzít.

Následující léta cestovala všude možně po světě i kontinentech. Začala sbírat umění, které si ještě více zamilovala, a to ze všech zemí a kultur. Dobře, některá díla zcizila, ale to je jedno, v dnešní době jí jsou právě prodeje starých uměleckých děl největším zdrojem příjmů. Je divoká a nespoutaná a užívá si to. Během války zakotví v Německu, které si zamiluje, a cítí se téměř zrazená, když vidí, co se s ním po první světové válce stalo. Potkává Hitlera a je okouzlena jeho charisma. Začne mu pomocí Encante našeptávat a radit, aby udělal z Německa onu zaslouženou velmoc. Je náhoda, že árijská rasa měla blond vlasy a modré oči? Ne tak docela. Přesunula se do Švýcarska a sledovala druhou světovou zpovzdálí. Poměrně se na tom bavila, tenkrát měla krutost v krvi, přišlo jí správné, že civilové jako podřadný druh trpí. Její skutky a okaté jednání však přitáhlo pozornost SPolku a ona musela často utíkat či se zpovídat.

Nakonec se přesunula za moře do Ameriky a potkala Aellu, s níž se spřátelila. Dál cestovala i po Americe, z legrace sváděla zadané může a ženy, jen pro ten opojný pocit, že kvůli ní byli ochotní podvádět. Experimentovala, s povahou, těly, encantem, se životem na ostří nože. A milovala to. Nakonec přijela i do New Yorku za Aellou. Během tohoto pobytu Potkala Charlese, aká Kavalíra, jak ho pojmenovala pro jeho gentlemanské způsoby. Absolutně nečekala, že upír se smyslem pro čest a úctou k lidskému životu by se mohl stát někým, s kým se sblíží. Stali se z nich milenci, přičemž ona byl v tom vztahu dominantní. Přesto ji děsilo, že vedle Kavalíra začala něco pociťovat. Měla občasné úlety s Elijahem, králem Zimního dvora, aby si připomněla ten život na hraně, ale nebylo to ono. Bezpečí, které jí poskytovala náruč Kavalíra bylo svůdné.

S Aellou se bohužel ošklivě pohádala a rozešly se ve zlém. Rozhodla se opustit New York spolu s Kavalírem. Přestěhovali se zpět do Francie a poprvé za svůj celý život měla pocit, že je … šťastná. Nejspíš ho nemilovala, těžko říct, nepřipadalo jí to jako láska, ale mělo to k tomu nejblíž, co kdy zažila. Věděla jen, že mu může kompletně věřit, jelikož byl do ní zbláznění, a protože nad ním měla kontrolu. Věděla, že se s ním cítí bezpečně. Věděla, že ji umí rozesmát a sex s ním vážně nebyl k zahození. Naučila se od něj větší zodpovědnosti a smyslu pro řád. Zklidnila sovu povahu a některé věci, nad kterými předtím nepřemýšlela, jí už nepřipadaly správné. Dostala od něj zlatý řetízek, který nosí dodnes, přestože je na její běžné poměry příliš jednoduchý. Bohužel nedokázala nepůsobit žádné problémy a dostala se do spolu s tamní smečkou vlkodlaků. Nedokázala však dostatečně předvídat. Smečka napadla jejího přítele a Charles přesile podlehl. Pamatuje si tu nenávist a slepou touhu po pomstě a jejich krvi. Postupně zmasakrovala většinu tamější smečky, alespoň ty, o nich věděla, že mají Kavalíra na svědomí, ale poté po ní začal jít i Preator Lupus a ona znovu utekla zpět do Ameriky. Dala to s organizací jakž takž do pořádku, ale stále ví, že je jim trnem v oku.

Rozhodla se vrátit do NY a s překvapením zjistila, že Aella už není vůdkyní klanu. Místo toho tu byla Lucrentia. Jistěže znala tuhle upírku, pokud byla pravda, co se říkalo, byla jedna z původních upírů. Ačkoliv neochotně, vstoupila do klanu. Jenže zjistila, že od dob Aelly to šlo s klanem ještě více z kopce. Víc upírů bylo samotářů než těch v klanu, hotel pomalu ale jistě hnil a rozpadal se a Lucrentia nedělala nic proto, aby nastolila pořádek ani tehdy, když se v ulicích našlo mrtvé tělo po večeři nějakého upíra. Jen zakryla důkazy a nenapadlo ji řešit příčinu. Snažila se s ní promluvit, ale ošklivě to schytala. Začala být na Lucrentiu naštvaná a dospěla k jednomu důležitému rozhodnutí. Zvládla-by-to-kurva-líp. Věděla, že Lucrentia se dobrovolně nevzdá, a tak nachytala převrat. Naplánovala to dopředu. Lucrentia nebyla hloupá ani slabá, ale přesto ne vždy měla s sebou někoho, kdo by jí hlídal záda. Objednat nájemné vrahy nebylo těžké, jistě, neměli proti Lucrentii šanci, ani s těmi speciálními stříbrnými kulkami a noži, ale oslabili ji a odvedli pozornost dost na to, aby Lucile mohla odvést zbytek a na chvíli znovu utopit své ruce v krvi. Nehodlala riskovat, tělo spálila. Nakonec byla největší chyba Lucrentie asi ta, že kolem sebe stavěla zdi tak moc, že nakonec nebyl nikdo, kdo by při ní stál, a zároveň zapomněla, že na to sama někdy nestačí, a i upír může snadno umřít, když na věc přijde. Nakonec nesmrtelnost dělá lidi pošetilejšími, ironické. Jako vůdkyně nového klanu má velké plány a nehodlá opakovat staré chyby. Okamžitě vyhledává věrné, které si drží blízko, snaží se nabízet více, než brát a nezavdat příliš důvodů ke zradě. A hlavně nechává padnout zdi a raději se udržuje v centru dění, plně informovaná a rozhodná. Přesto je to pro ni nová role, a ví, že to nebude snadné. V tomhle je však tvrdohlavá. Neustoupí a něco na rozdíl od svých předchůdkyň za sebou doopravdy nechá odkaz a znovu z upírů udělá hráče, se kterým je třeba doopravdy počítat.

Faceclaim

Rosie Huntington-Whiteley

Lucile Carmichael

Upír

***

stav uživatele 243 / XP
Nováček

Dovednosti

Nekrofilie is valid
100%
"Take my money"
100%
Manipulace
65%
Encante
100%

Přátelé

Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo

© 2016 - 2019 | Shadowhunters RPG

Podpora

Spolupráce, nahlášení závadného obsahu, chyb, obtěžování, žádosti o místnosti, vlastní domovy, návrhy o rozvinutí hry, převzetí postavy a další...

Odesílám

Vážení hráči a návštěvníci, dovolujeme si Vám oznámit, že všechny registrace a žádosti z podpory budou vyřešené v pátek 19.4. nebo nejpozději v sobotu 20.4.

Přihlásit se

nebo    

Zapomenuté heslo?

Vytvořit postavu