Profile Photo

Maeve Armitageoffline

  • Upír
  • 235

    XP

  • 4

    Questů

  • 31

    Návštěv

  • Maeve Armitage

    před 5 měsíci, 2 týdny
    V Dumortu jsem už byla nějakou tu dobu. Začalo to tady bý stísněné. Jsem, ale ráda za to, že mám svůj vlastní pokoj. Zatím nevypadá nijak zajímavě, ale rozhodně je to lepší než ta betonová kobka, ve které jsem byla předtím. Cítila jsem se tam lehce klaustrofobicky, co mi potom bylo oc Lucile vysvětleno, že je to možné. Upíři sice neonemocní, ale můžou trpět onemocnění hlavy. A to klaustrofobie přece je. Všechno je to jen v hlavě. Kéžby i to moje upírství bylo jen v hlavě, ale jak postupně chápu, je to mnohem víc.

    “Mám hlad, potřebuju jídlo. Pamatuješ si jak to dopadlo minule? Skoro jsem zabila Malcolma. Nemůžeš mě tady tak trápit.” Křičela jsem na ni ve školící místnosti. Lucile po mě chtěla abych svou chuť udržela na uzdě a pokaždé když jsem to nezvládla kápla mi na kůži několik kapet svěcené vody. Neskutečná bolest, takovou jsem ještě nikdy nepocítila.
    Říkala mi, že svěcenou vodu používají jen v krajních případech, ale já ji o to poprosila. Připadala jsem si jako krajní případ tohohle všeho.. Jako ten nejhorší upír na světě. Ano jsem nováček, ale stále v tom tápu.

    S Adeline to šlo lépe, povídaly jsme si a docela jsme si rozumněly. Nebyla tak rázná jako Lucile. Ale po chvíli jsem si začala pamatovat věci ohledně jiných ras.
    “Nikdy nevěř vílám.”
    “Vlkodlaci smrdí jako mokrej pes.”
    “Upíři nesmí na světlo jinak udělají puf.”
    “Civilové jsou vlastně skoro neškodní.”
    “Lovec stínů je docela fajn, pokud neporušíš Dohody.”
    Bylo toho stejně až příliš, ale pomalu jsem se do toho dostávala. Po malých krůčcích jsem začala zvládat i svou žízeň. S Lucile jsme oputily od svěcené vody a mě se začalo dařit. Poté mě nechávala i najezedou. Cvičení šlo mnohem lépe. Zjišťovala jsem co všechno umím a zvládnu. Upíří tělo bylo mnohe mrštnější a ohebnější než moje předešlé. Upíří rychlost byla skvělá. Sice jsem občas nevybírala dopady a ubrzďovat ten rozjezd taky nebylo uplně v pohodě, ale zvládla jsem to. Pomalu jsem se začínala stávat lepším upírem.
    Ale každým dnem jsem přemýšlela, kdy se budu moci dostat ven z hotelu. Ne že by nebyl pěkný, ale pro mě docela ponurý. Chyběl mi můj byt v podkroví, ale věděla jsem, že tam se už nemůžu vrátit. Lidé kolem by se ptali proč jsem stáe zalezlá vevnitř a přes noc chodím ven. Začalo by Jim to být podezřelé.
    Musela jsem seknout i se školou a to mě mrzelo nejvíc. Tak moc jsem se tam chtěla dostat a jediný večer a vše se zničilo. Ale začala jsem se více zajímat o tetování. Ve věcech jsem našla svůj starý strojek a nechala jsem si donést umělou kůži a inkoust. Jelikož jsem nemohla ven, tak mi to muselo donést. Necítila jsem se příjemně, ale když to jinak nešlo. Od té doby jsem se docela zlepšila. Je to sice jen pár dní, ale když člověk musí zaměstnat mysl od jiných myšlenek, jde to docela snadno.
    +3 se toto líbí

Maeve Armitage

Vampire

“To love is easy until you know what is behind love.”

stav uživatele 235 / XP
Příležitostný hráč
Nošení flanelek
100%
Sebeovládání
45%
Tetování
60%
Hyperaktivita
50%

Přátelé

Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo

Média

Fotky
Videa

2016 - 2019 © Shadowhunters RPG