Profilový obrázek

Melisa PennerOffline

  • Čaroděj
  • 462

    XP

  • 0

    Questů

  • 327

    Návštěv

  • Profilový obrázek Melisa Penner

    Melisa Penner

    před 1 měsícem, 2 týdny

    2.6.2020
    Melisa se procházela nočními ulicemi New Yorku.

    Přemýšlela o životě a o lidech. Během života udělá člověk mnoho chyb. Ať už proto, že chtěl anebo, protože se mu to vymklo z ruky. Snaží se je ale nějak napravit. Každý člověk má jinou představu o životě. Lidé jsou si od sebe hodně odlišný, a proto se představy o životě mohou změnit.

    Přemýšlela také o tom, zda existují dobří lidé. Kdo je vlastně dobrý člověk? V dnešní společnosti je velice těžké hledat člověka, který by měl tuto vlastnost, být dobrý. Je hodně lidí, kteří se jako dobří lidé pouze tváří, ale kdesi uvnitř touží po neúspěchu toho druhého. I přesto všechno však existují lidé, kteří jsou i tam uvnitř dobří.

    Melisa se na chvilku zastavila a podívala se na oblohu plnou hvězd. Vždycky si myslela, že když udělá ten první krok k tomu, aby dosáhla svých cílů mamka bude nadšená, ale poslední měsíc se s mamkou hádali.

    Život je přece, jako jízda na kole. Chceš-li udržet rovnováhu, musíš být pořád v pohybu. Mamka ale nechápala to, že Melisa už není to malé dítě, které si hrálo na pískovišti před domem.

    Melisa si povzdechne a opět se rozejde. Netrápilo jí jen tohle. Trápilo jí i další věci. Včera měla zvláštní pocit, když byla nakupovat v jednom krámku na rohu ulice, že ji někdo sleduje. Krámek byl hodně útulný a prodavačka i když byla mladá vždy se usmívala. Melisa tam ráda nakupovala a někdy tam prostě přišla jen tak povídat si.

    Zahnula do jedné z uliček. „Ani živáček,“ pomyslí si Melisa. Trochu se bála ale, kdo by neměl strach. Za sebou uslyšela kroky, a tak přidala na rychlosti. Jenže když pozvedla hlavu před ní se objevili tři mladí kluci. Toho jednoho poznala. Byl to ten číšník v Pizzerii, když tam byla s Nuki. Otočila se, ale za ní se objevil další kluk.

    „No super, tak tohle jsem ještě potřebovala,“ pomyslí si Melisa a podívá se na kluky před sebou. „Nějaký problém pánové?“ Zeptá se Mel a pak se zaměří na toho číšníka. „Zřejmě si mě pamatuješ, jak vidím máme to podobně.“ Ušklíbne se číšník na Melisu a pokračuje: „Minule se mi nelíbilo tvé chování, vůči mé osobě.“

    Mluvil chladně a udělal krok směrem k Melise. Ta na sobě nedala nic znát i když se bála. Byla to přesila a zatím netušila, kdo vlastně jsou. „Co si jako do prdele myslí? “ Zavrčí Melisa v duchu, a nakonec promluví drze. „Moje chování vůči tobě bylo správné. Pokud si myslíš opak, tvůj problém,“ zavrčí na něj.

    Ostatní se začnou pochechtávat a Melisa netušila, co se vlastně děje a do čeho se to vlastně namočila. „Nemáš ani ponětí, s kým si se zapletla čarodějko!“ Vyprskne a na jeho rukách se objeví drápy.

    „Vlkodlaci? To ne…“ Povzdechne si Melisa v duchu a podívá se za sebe. Podle ostrých špičáku poznala, že ten čtvrtý je upír. Docela jí překvapilo, že se vlkodlaci kamarádíčkují s upírem.

    Vlkodlaci se začali přibližovat. „Jordane, chyť jí ruce, ať naše malá čarodějka nemůže čarovat!“ Ušklíbne se. Všechno se semlelo tak rychle. Upír jí chytil pevně za ruce, až jí pravé zapěstí křuplo.

    Melisa se snažila bránit. Jeden vlkodlak k ní rychle přišel a ostrými drápy jí udeřil do obličeje. Mel se zapřela zády o upíra a vyšvihla, i přes bolest rukou, nohy, kterými udeřila vlkodlaka do čelisti. Vlkodlak zavrčel.

    Číšník zatím celou věc jen sledoval a šklebil se. „Jste jen banda hnusných čoklů, co si dovolují na holku!“ Vyprskla ostře Mel. Číšníkovi ztuhl úsměv. Nesnášel, když mu někdo říkal čokl. Melisa za to nejdřív schytala pořádnou facku, až spadla na kolena.

    Číšník k ní zlostně přišel blíž a kopl jí do břicha. Melisa spadla na pravý bok a chytila se za nakopnuté místo. Rozhlédla se, ze své nepohodlné pozice a zrak ji padl na jednu popelnici, co v uličce byla. Zdravou levou rukou jí telekinezí poslala na číšníka.

    Ten to nečekal, a tak skončil na druhé straně uličky. Vlkodlaci začali vrčet a upír Melisu drsně chytil za vlasy. „Jsi hodně zlá holka,“ řekl jí a švihnul s ní o stěnu. Melisa zaskuhrala. Neměla sílu vstát. V tu chvíli jí nenapadlo žádné kouzlo, které by mohla použít. Hlavně byly v přesile.

    Vlkodlaci do ní začali kopat. Začali jí dávat rány do tváře. Po chvilce se před Melisou objevil zrzavý vlk. Určitě to musel být ten číšník. Vrčel na ní a pak se jí zakousl do boku ale ne dost na to, aby ji zabil.

    Melise se objevily na tváři slzy a držela si zraněný bok ze kterého se valila trocha krve. Vlk věděl, jak hluboko kousnout. Melisa měla pravděpodobně otřes mozku a všechno se jí to začalo mlžit. Pravé zápěstí bylo zlomené, stejně tak nos a nejspíše i pár žeber. Pokousaný bok neskutečně bolel. Odřenin, ze kterých jen trochu tekla krev, bylo nepočitatelně po celém Melisině těle. Tváře ji napuchly od pláče.

    Všichni se na ní jen dívali, jak trpí. Číšník už byl ve své podobě a upír mu právě podával oblečení, které na sebe navlékl. Naklonil se k Melise a pohladil jí po tváři. „Pro příště si budeš aspoň pamatovat na koho nemáš být drzá,“ řekne a jeho prsty se dotknou dívčina popraskaného rtu.

    Melisa sebou škubla. Nechtěla cítit jeho dotek, který byl tak odporný. Když se číšník zvedl kopl do Melisy ještě jednou a pak se všichni vydali pryč. Melisa se třásla neschopná pohybu. Hlava jí bolela a už ani skoro neviděla. Po chvilce se jí zavřeli oči a Melisa usnula.

    ***

    Ráno, když se Melisa probudila, ji všechno bolelo. Hlavně hlava a břicho. Ty nejhůř. Chtěla se pohnout, ale každý pohyb jí přinášel jen bolest. Musela se přesto nějak dostat domů. Opatrně se zvedla do sedu a sykla nad bolestí. Krev, co jí předchozí den tekla z nosu a boku už zaschla.

    Podívala se na kousanec a udělalo se jí špatně. Rána byla docela hluboká, minimálně tak na deset stehů. Potřebovala se zvednout na nohy, ale pravé zápěstí použít nemohla. Pořádně ji nešlo dýchat. Zřejmě měla včera pravdu s těmi zlomenými žebry.

    Udělala krok, ale zamotala se jí hlava. Opřela se proto raději o stěnu. Teď kdyby jí někdo potkal, byl by zhrozeny. Vzbudila se docela brzo, a tak po cestě domů nenašla ani živáčka. Musela jít opravdu pomalu, protože jí každý pohyb bolel. Byla celá špinavá a vypadala prostě příšerně.

    ***

    Konečně se po namáhavé a bolestivé chůzi dostala domů.

    Levou rukou vzala klíče. Třásli se jí ruce, ale nakonec se jí podařilo dveře otevřít. Díky bohu, že Aarona dala ke kamarádce, teď by se vážně nehodilo, aby po ní začal skákat.

    Otevřela dveře dokořán a když se podívala na zem, klíče jí vypadli z ruky.

    Na zemi leželo tělo bez hlavy, které patřilo její matce. O pár metrů vedle se nacházel stejně zabitý její otec.

    Melisa zoufale padla na kolena začala hlasitě brečet. Bylo jí jedno, zda pláč, nebo spíš křik, někdo uslyší. Doplazila se vyčerpaně k matčinu tělu a objala ho. Její odtržená hlava ležela jen kousek od Melisy.

    Pak se podívala na svého otce, kterého tak moc milovala. „Je mi to tak moc líto. Odpusťte mi…“ Zašeptá v slzách. Chvilku se nezmůže na nic jiného, než že sedí a zoufale pláče. Jenže

    pak už slzy dojdou. Bolí jí každý její nádech, jak začne zrychleně dýchat.

    Popadne jí zlost na toho, kdo to udělal a hlasitě bolestivě i zoufale zařve. Dům se začne třást pod náporem jejich emocí a Melisiny oči na chvilku změní barvu na černou.

    Pak se změní zpátky na modrou barvu. Melisa se pomalu zvedne od těl svých rodičů a chladně řekne: „Pomstím vás. Přísáhám.“ Pomalu se otočí a mizí pryč z bytu.

    Na ulici vytáhne mobil a vytočí Nathovo číslo. Po chvíli se ozve jeho hlas. „Něco se stalo,“ oznámí mu Melisa sípavě, protože začne znovu plakat. Kousnutí se po jejím výbuchu opět rozkrvácelo a hlava, nos i žebra jí boleli o dost víc. „Co se stalo?! Mel, co jsi provedla?“ optá se ji Nath z telefonu, protože Melisa nezní nejlíp.

    „Řekni mi, kde bydlíš, dojdu k tobě.“ Odpoví místo toho Mel. „Teď jsem u mámy, ale dojdi k Jackovi. Hned tam budu. Dům v Brooklynu vedle East River s velkými hodinami jako okno. Z Brooklyn Bridge je dobře vidět,“ dá ji Nath instrukce do telefonu. „Dobře,“ souhlasí Mel, vypne hovor a pomalu se rozejde za Nathem, přitom doufá, že nikoho nepotká.

    +4 se toto líbí

Melisa Smith

Hádavý talent

Nejsem dokonalá – (nikdo není). Nejsem bez chyby – (každý nějakou má). Občas šlápnu vedle – (všichni chybujeme). Ale jsem svá – (což se o všech říct nedá).

Přátelé

Profilový obrázek
Profilový obrázek
Profilový obrázek
Profilový obrázek
Profilový obrázek
Profilový obrázek
Profilový obrázek

Média