Profile Photo

Merisa Doveredoffline

  • Lovec stínů
  • 0

    XP

  • 0

    Questů

  • 45

    Návštěv

  • Sunrise || Adeline&Caleb || Parody
    +4 se toto líbí
  • 16.5.2019
    Nechtěla jsem s tím mít nic společnýho a když to šlo, vždy jsem se tomu šílenci vyhýbala. Ale tenhle večer si mě stejně našel, a co hůř do kavárny plné lidí přitáhl mrtvolu, protože si myslel, že má dobrý smysl pro humor. Nevím, na co jsem myslela, když jsem chtěla čaroděje Ismaela zatknout a nechat ho poslat do Gardu. A možná je do…[Čtěte více]
    +4 se toto líbí
  • 21.4.2018
    Když se budím, pokaždé dostanu strach, že by mě někdo mohl nahradit. Leč jsem se cítila ohrožená a ustrašená, byla jsem k tomu i neskutečně hloupá a naivní, když jsem se rozhodla Institut opustit. Ke všemu na vlastní pěst a bez pojistky, co by mě dovedla domů. Moje jediné eso v rukávu byla prastará víla, kterou mi opatřil Axel. Je…[Čtěte více]
    +4 se toto líbí
  • Ani nevěděl, kdy se setmělo. Nebo možná rozednilo. Všechny dny se mu slévaly a každý další ho zanechával zoufalejšího a vnitřně prázdnějšího, než ten předchozí. V Institutu se dusil. Všechno mu připomínalo úkoly, které neplní, a dívku, která jej nejspíš nahradila někým jiným.
    Ano, měl ji to za zlé. Nechala ho doufat a potom jej stejně hodila přes…[Čtěte více]
    +3 se toto líbí
  • Institut se mi zdá každým dnem prázdnější od chvíle, co mezi nás královna Zimního dvoru pronikla. Ačkoli jsem si to dlouhou dobu nechtěl přiznat, je tomu tak a velmi těžko s tím mohu pohnout, když je mezi Idrisem a Institutem bariéra. Zprávy se k nám dostávají pozdě a kdoví, jak mohou být přibarvené pomocí vílí magie nebo nedůvěryhodných a neověře…[Čtěte více]
    +2 se toto líbí
  • Teprve pár dní uběhlo od schůze a mně to připadá jako věčnost. Nesmím na hlídky a tak jedinou náplní mého dne jsou tréninky. Od rána do večera vybíhám patra v institutu nahoru dolů, buším do pytlů, vrhám noži a snažím se dohnat všechny mezery, kvůli kterým mám hlídky zakázaný.

    Běžím v parku už přes půl hodinu v kuse a stejně ten vztek ze seb…[Čtěte více]

    se toto líbí
  • Rychlým krokem, jehož zvuk protíná vzduch v chodbě, přicházím ke svému pokoji a prudce beru za kliku dveří. Další mizerná hlídka a znovu zničené oblečení. Rozepínám si bundu s natrženým rukávem u ramene a odhazuji ji na podlahu. Démoní krev bude asi moje nová vůně. To je odporný. Svlékám ze sebe kalhoty, jejichž pravá část je kompletně zmáčená…[Čtěte více]
    +1 se toto líbí
  • Přicházím z dalším hlídky, ale tentokrát mířím po chodbách institutu až do výcvikového sálu. Jsem si jistá, že ve dvě ráno nikdo trénovat nebude a já potřebuju být na chvilku sama. Jen vydechnout po tom, co jsem se zase chytla s Jessem. Sundavám ze sebe mikinu a sedám si na žíněnky. Zbraně pomalu vytahuju z pouzder, aby mě nezatěžovaly. Ani se…[Čtěte více]
    +1 se toto líbí
  • Když za mnou klaply dveře mého pokoje, cítila jsem se o kapku klidnější. Na rukou jsem měla stále zaschlou krev, stejně jako za nehty a o to děsivější obraz se mou naskytl, když jsem se postavila před zrcadlo. Bledá, zmáčená v krvi, zorničky roztažené po okraj a hlavně ten vyděšený výraz. To všechno křičelo, abych se konečně zavřela do sprchy a n…[Čtěte více]
    se toto líbí
  • Když jsem se dozvěděl, že jedeme s bratrem do Idrisu, byl jsem vlastně rád. Institut mi začíná lézt na nervy. Dělím je tu na neschopné, neviditelné, nemocné. A pak mám speciální skupinu, ve které je pouze můj bratr a Grace. Jediní dva, které dokážu přetrpět a to Caleba jenom proto, že je to můj bratr. Náš slavný dokonalý lovec, dokonalý syn,…[Čtěte více]
    se toto líbí
  • Stojím opět na ulici a cítím to v kostech. Tu touhu se tam vrátit a nevím proč. Caleb mě sice zamkl v pokoji, ale zapomněl mě prohledat. V institutu jsem všem nalhala, že jsem stále v jednom kole. Vlastně jsem nelhala, ale konkrétní jsem také nebyla. Proč? Nevím. Nemám ani ponětí, proč tohle všechno dělám a nakonec je všechno tak rozmazané.
    J…[Čtěte více]
    se toto líbí
  • “Dávej si na sebe pozor. Hojivou runu znáš. Jestli se zítra nevrátíš, půjdu tě hledat.” To byla poslední slova lovce stínů, které jsem slyšela, než jsem nasedla do taxíku. To určitě. Cesta do Phoenixu trvá minimálně jeden den, a co teprve zpátky. Dva nože, co mi podal se stélou, jsem okamžitě schovala pod bundu, aby je nestihl taxikář v zpětném…[Čtěte více]
    se toto líbí
stav uživatele 0 / XP
Nováček

Přátelé

Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo

Média

Fotky
Videa

2016 - 2019 © Shadowhunters RPG

Přihlaste se

nebo    

Forgot your details?

Vytvořit postavu