Profile Photo

Qhaweoffline

  • Upír
  • 70

    XP

  • 0

    Questů

  • 36

    Návštěv

Jméno

Qhawe

Rasa
Status

Majitel pohřební služby.

Bydliště

Má dům v New Orleans, ale v jiných městech využívá ubytování u klanů nebo upírů, co zná.

Věk

420 let

Výška

190 cm

Váha

90 kg

Datum narození

5.4.1599

Charakteristika

Silné encante.
Zulu, angličtina, francouzština.
Boj na blízko.

Staromódní upír, co má svá pravidla, ale uznává pravidla i okolní společnosti. Snaží se nebýt moc nápadný, aby se nedostal na stará kolena nedostal do problémů s lovci. Jako většina starších lidí, tak i on má zvyk vědět o všem, co se děje. U něj jde však spíše o přehled, aby věděl s kým a jak komunikovat. Také by se dal Qhawe pokládat za sečtělého, neboť během dnů často čte a odebírá mnoho odborných časopisů.
Jinak jde však o tichého muže, co si je vědom svých schopností. Přesto to nedává moc najevo. Během svého dlouhého života se naučil mnoho, ale vždy se tváří klidně a vyrovnaně. Nedává nikomu najevo, že o něm něco ví, takže není jisté, zda něco skutečně o někom ví. Jeho oči vždy vzbuzují nervozitu a někteří se od nich nedokáží odtrhnout a ty na kterých se krmí se k němu i díky nim často vrací.
Qhawe také odmítá pít krev z pytlíků nebo jinak zakonzervovaných. Celkově je považuje za nechutnou náhražku. I přes svou staromilost se vyzná v moderní technologii, alespoň na úrovni uživatele. Přesto má jen pevnou linku a telefon, který nabije jen když si vzpomene, že ho má. Takže sehnat ho se musí po staru.
Pokud jde o jeho vztahy k ostatním rasám, tak mu nejvíce vadí vlkodlaci. Na pomyslném žebříčku následují lovci s nimiž nemá dobré zkušenosti, ale jejich krev mu velmi chutná. Jenže není hloupý a neloví je a ani nikdy nelovil. Vždy mu bylo jasné, že pokud by to dělal, tak by nemusel přežít. U ostatních upírů to má různé a většinou dá na to jak se k němu chovají. Takže u nich uznává Zlaté pravidlo. Víly má v úctě a u čarodějů sám neví jak se k nim chovat. Ví, že jejich krev není dobrá a dokáží být mocní a to mu stačí.

Minulost

Celý jeho život začal o něco dříve než měl. Jeho matka byla velice mladá a otec pocházel z vesnice na druhé straně řeky. Jelikož byl maličký a nedoživený, tak mu nedávali naději. Proto své jméno dostal až v jednom roce. Qhawe. Což v jazyce Zulu znamená bojovník, kterým také i byl. Jak rostl a sílil, tak nebylo moc poznat, že se narodil dříve a nikdo mu moc nedával naděje.
Když se do vesnice jeho kmene dostali bílí muži, tak je brali jako obchodníky. Moc od pravdy nebyli. Qhawe byl tehdy odveden na loď, jejíž jméno ani nedokázal přečíst, neboť číst ani psát neuměl. Na lodi s nimi byl i o dost bledší muž, jehož pleť byla jak mraky na obloze, vlasy černé jako jeho vlastní vlasy a v očích jako by byl schován věčný hlad. Když tohoto muže viděl mezi nimi, mezi otroky, tak mu bylo jasné, že jednoho si odvede. Dělal to bez kapitánova vědomí a vždy aspoň jednou za sedm nocí.
Nakonec zbylo jen velice málo práce schopných mužů a žen. Prakticky jen dvanáct z toho velkého počtu. Bledý muž tu poslední noc došel za Qhawem a podíval se mu do očí. Dlouho se mu do očí díval a říkal mu, že ta modrá barva je tak zajímavá, že by byla škoda, aby zanikla s ním. Tehdy to Qhawe moc nechápal. Sice věděl, že modré oči jsou velice vzácné, ale mezi bílými bylo mnoho těch s modrýma očima.
Když přistáli, tak je hned poslali pracovat na pole. Qhawe dokonce i skoro zapomněl na onoho muže a na poli pracoval a stárl. Mnoho otroků se naučilo anglicky a dokonce se nechali i pokřtít, ale Qhawe ne. Bral to jako poslední odpor vůči bílým. Jak roky šli, tak přicházelo více otroků a mnoho se jich i narodilo. Qhawe sám měl s jednou ženou dva potomky a oba to byli kluci.
Jednou v noci Qhaweho probudil křik z panského domu. Byl zvědavý, a tak vstal a vplížil se do domu. Tam našel hrozivý výjev. Mladík, který vypadal na dvacet, byl zakousnutý do krku paní domu a její manžel už ležel s rozdrásaným krkem na zemi. Když se mladík otočil po Qhawem, tak spatřil syna manželů z vedlejší plantáže, který zemřel předchozí den. Pro otroka to byl šok, a tak začal couvat. Tehdy narazil do velmi bledého muže, kterého znal z lodi. I tento muž modrookého otroka poznal. Usmál se a řekl, že nyní už jeho oči určitě zachová. Pak už jen Qhawe cítil ostrou bolest na krku, kterou však velmi rychle vystřídala až slast. Netrvalo dlouho a tato bledá bestie ho pustila. Jakmile dopadl na zem, tak už u něj byl znovu a přikládal mu něco na ústa. Bylo to chladné a lepkavé. Chuť kovově nahořklá. Právě to lepkavé a chuťově tolik odporné musel spolikat. Musel toho spolikat dost. Po tomto jeho hlavu nadzvedli a zlomili mu vaz.
Pro lid z něhož Qhawe přišel by byla smrt možnost se setkat s předky. Jenže když otevřel oči, tak viděl jen dřevěná prkna ve tmě nad sebou. Cítil všude hlínu, ale to vše přehlučil velice silný a neodkladný pocit hladu. Tak silný hlad až z toho pálilo v krku. Bylo mu jasné, že když se dostane skrze to dřevo, tak se nají. Začal se tedy dostavat ven. Po prvním odlomeném kusu dřeva ho zavalila hlína, ale jemu to nevadilo. Hrabal dál a snažil se dostat na povrch. Hlad už pohltil i jeho racionální mysl. Jakmile byl venku, tak se rozhlížel a spatřil ty dva muže. Ti před něj hodili muže, otce toho mladíka. Jenže Qhawe vnímal jen zvuk jeho srdce a jak krev proudí tepnami. Skoro okamžitě se muži zakousl do krku. Jeho slabé pokusy o odstrčení nevnímal. Potřeboval totiž ukojit svůj hlad. Tak silný hlad, že jen jeho oběť nestačila, ale už věděl, co ten hlad zasytí. Takže jen co v muži nebyla ani kapka, tak vyrazil po pachu. Hledal někoho dalšího. Ten večer zabil tři. Své první tři.
Následující roky se drželi všichni tři stranou a jen občas vyrazili do města, kde starší z nich všech hledal někoho výjmečného. Někoho s nějakou zvláštností, která by se měla zachovat. Proto si vybral i Qhaweho a Williama. William měl totiž každé oko jiné a vlasy rezavé jak liška. Oba se učili ovládat svůj hlad. Jejich stvořitel je učil se chovat a ovládat i nově nabyté schopnosti. Willam nebyl moc trpělivý a vše chtěl umět hned. Jenže Qhawe našel v těch schopnostech skvělou zbraň, takže trpělivě vyčkával a učil se. Nakonec se usadili v plantážním domě , kde pomocí encante donutili majitele plantáží je poslouchat.
Tato plantáž se stala na několik let jejich domovem, kde jako by si skoro chovali svá chovná stáda. William odešel z plantáže první a vyrazil na sever. Qhawe odešel deset let po něm. Věřil, že je připraven na vše. Lovil lidi, ale nikdy nenechal nikoho z nich žít. Neviděl důvod, aby žili. Až později zjistil, že ho díky tomu mohou velice snadno najít. Jenže tehdy ještě o lovcích nic moc nevěděl a hlavně si myslel, že to jsou jen povídačky. V té době už uměl anglicky a dokázal s lidmi mluvit, ale většinou s ním mluvit nechtěli.
Dlouho jen tak cestoval. Toulal se, ale neopustil Ameriku. Nechtěl ani do své rodné vesnice nebo na plantáže, kde pracoval. Věděl co je zač a jaké příběhy se povídají. Takže se nakonec na nějaký čas usadil v New Yorku. Tam se poprvé setkal s Lovci stínů. Celé to setkání začalo smrtí, a to smrtí dívky. Byla mladá a krásná, mohlo jí být maximálně šestnáct a Qhawe měl tu noc opravdu hlad a dívka byla v noci venku a na někoho čekala. Došel k ní a jen se jí podíval do očí. Jen co ona mu ten pohled opětovala, tak se propadla do modři jeho očí a cokoliv jí řekl, to udělala. Následovala ho do jedné zablácené uličky a tam jí i následující ráno naleznou. Jenže Qhawe měl vždy k mrtvým úctu a onu dívku položil na zem, složil jí ruce křížem na hrudi a kapesníkem jí otřel zbytek krve na krku. Zavřel jí oči, takže si lidé mysleli, že spí.
Trvalo to jen pár dní než ho dva lovci našli. Šlo o mladíka a dívku. Mladík po něm šel s bezhlavou zuřivostí. Jenže ho z nějakého důvodu nezabil. Jen ho chytil a s posvěcenými řetězy ho připoutali k ocelové mříži v nějakém sklepě. Mladík mu podivnou sečnou zbraní udělal dvě podélné a hluboké rány na vnitřní straně paží. Další rány na kotnících a dal ho do takové pohoy, aby z něj jeho krev vytékala na zem. Neví jak dlouho tam takto byl, ale už chtěl uvítat sluneční svit a ukončit to. Jenže se najednou objevila ta dívka a mluvila na něj. Omlouvala se za svého bratra a Qhaweho začala odpoutávat. Neustále ho napomínala, aby byl ticho. Jen co má ruce volné, tak jí chytne za blonďaté vlasy a zakousne se jí do krku. Ta krev, jež cítil byla jiná. Úplně ho probudila. Chutnala sladce a jako by jedl snad čirou energii.
Dívka se bránila, ale on postupně nabíral energii a jed z jeho zubů začal fungovat. Zachytil jí a cítil jak se mu rány hojí. Jenže v krmení zastavil ještě než jí úplně vysál a podíval se na ní. Byla slabá a on se rozhodl, že nechat jí zemřít by nebylo dost. Takže se kousl do ruky a ránu jí přiložil k ústům. Věděl jak provést proměnu. Když uviděl jak se jí rána na krku zahojila, tak se na ní jen usmál a pak jí jen rychlým pohybem zlomil vaz. Sklep naštěstí neměl žádnou pevnější podlahu než kámen, takže mu stačil jen ten sklep, aby jí zahrabal. Pak odešel a nechal tam krví na stěně jen jasný vzkaz, že si za to můžou sami a příště by ho měli zabít.
Následující roky už po sobě nenechával mrtvoly a dokonce se přesunul na starý kontinent. Vzal to přes Rusko, protože to bylo lepší než přes moře, kde by si všimli, že je posádka omámená. Nakonec se dostal do Anglie. Kde si nejvíce pamatuje rok 1888 v Londýně. Tehdy se setkal s Williamem. Také se setkal s Lovci, ale ne tak přímo jako Qhawe. V Londýně byl už pár let a za Qhaweho příchod byl rád. Měl totiž velké plány. Ty plány se týkaly tamního klanu, který dle něj byl slabý. William proto začal zabíjet ženy, co patřily mezi dobrovolné dárkyně krve, ale vždy jejich těla nechutně znesvětil, což Qhaweho znechutilo. Sice také občas někoho zabije, ale k tělu mrtvého se vždy choval s úctou. Proto se snažil Williama přesvědčit, že by měl přestat a pustit i ten klan z hlavy. Jenže neposlouchal, takže se nakonec vydal do domu, jež patřil tamnímu klanu. Tam se nechal přijmout vůdcem a řekl mu, kdo může za ty nechutné vraždy. Vůdce mu poděkoval a Qhawe jen požádal, aby mohl odejít. Neprosil o Williama. Nežádal jeho život, nebo mírný trest. Věděl, že těmi vraždami na klan upozornil a ne jen na něj. Také i klan poškodil a dokonce i kromě těch vražd napadl několik upírů. Qhawe to bral jako šílenství.
Z Londýna odcestoval v roce 1889 a vrátil se do USA. Tam přijel lodí. Krmil se po malých dávkách a jen na čtyřech členech posádky. Jen co byl v Americe, tak zamířil na západ, kde ještě stále probíhal Divoký Západ. Tam poprvé začal podnikat. Otevřel hotel a přes den u něj pracoval muž, kterého každý den ovlivnil. Ten byl jeho bílým koněm a pro veřejnost byl majitelem hotelu. Jenže v noci už to převzal Qhawe, který přes den byl v baru, kde nebyla žádná okna světlo poskytovala jen světla z lustru. Jenže lidé si všimli, že barman hotelu jedná s majitelem, jako by byl nad ním.
Qhawe nakonec uznal, že bude lepší se přesunout a to poté, co si po skoro dvaceti letech všimli, že barman i nestárne. Takže se přesunul do Chicaga. Tam se přidal do klanu a vedl pro ně jeden bar, který byl hlavně pro upíry. Když v roce 1920 začala Prohibice, tak se podnik změnil na hambinec. Což byla jen zástěrka pro to, aby se mohli upíři krmit. Qhaweho však tento podnik nenadchl a se změnou šéfa tamního gangu se přesunul na Jih.
Přesunul se do New Orleans a tam se postupně vypracovával až na vůdce klanu. Jeho oči a s novou módou působil jako voodoo šaman a tím do New Orleans dokonale zapadal. Založil si pohřební službu a klan vedl velice dlouho a dobře, ale nakonec svůj post předal a víc se věnoval klanu jen jako rádce. Jenže uznal, že mladí upíři by neměli vědět kdo je. Takže se nezdržuje u klanu a objeví se jen když si ho vyžádají. Jenže New Orleans ho už pomalu začíná nudit. Hlavně proto, že mnoho upírů mu přijdou už moc změkčilí.

Faceclaim

Peter Mensah

Qhawe

Upír

V historii lidstva vždy platilo oko za oko, i když dnes už se veřejně neuplatňuje.

stav uživatele 70 / XP
Nováček

Přátelé

Profile Photo

Média

Fotky
Videa

2016 - 2019 © Shadowhunters RPG