Profile Photo

Varro Whitewolfoffline

  • Lovec stínů
  • 576

    XP

  • 6

    Questů

  • 71

    Návštěv

  • Varro Whitewolf

    před 6 měsíci
    Bylo pozdě večer. Čekal jsem na střeše rozhlížejíc se po jistém muži. Můj kontakt mi dal najevo, že by měl dojít ma tohle místo. Věřil jsem mu? No se stříbrným nožem u krku řeknete cokoliv, zvlášť když jste upír. Vybavil jsem si jeho ustrašený výraz, nad tou představou jsem se usmál. Kdybych ho zabil, prokázal bych mu službu, nemusel by dál žít svůj mizerný, život bez cíle. Koho by bavilo žít věčně, pořád dokolo prodávat yin fen a nic z toho pořádně nemít. Kde je ta zábava. Tu mně něco vyrušilo z mých myšlenek. Koutkem oka jsem si všiml menší zavalité postavy. Přejel jsem si runu nočního vidění. Byl to on. Snažil se vypadat nenápadně, ale moc mu to nešlo. Usmál jsem se. Počkal jsem až zahne do uličky a poté jsem seskočil ze střechy. Z jeho kabátu nasáklého vodou polamu stékaly kapky vody a za chvíli budou i kapky krve. Vzal jsem do ruky kunai, chystal jsem se k hodu, když zastavil. Rychle jsem se rozhlížel kam se schovat. Nebyla tam žádná zídka ani popelnice. Koukl jsem na horu a skočil. Schoval jsem ne na balkóně nějakého bytu a snažil jsem se nehnout. Neohlédl se. Na někoho čekal. Za chvíli jsem uslyšel kroky. Došel k němu ten podlý upír Anatheus. Můj kontakt. Jediné co mne uspokojilo, bylo to, že na tváři měl výraz strachu. Muž na něj začal řvát rozhazoval rukama, byl netrpělivý. Nakonec mu Anatheus něco podal. Přejel jsem si runu abych líp viděl a přiblížil si obraz. Byl to matčin náramek. Projela mnou vlna vzpomínek na onen den. Proklínal jsem se, že jsem si nevzal luk, měl jsem výbornou pozici. Anatheus se mu uklonil a chystal se odejít. Musel jsem něco udělat. Tu se ke mne začala tulit jakásik kočka. Odsunul jsem jí a ona se ke mně přád lísala. Tu mne něco napadlo. Vstal jsem, popadl jsem kočku a a zařval jsem Pikachu volím si tebe a následně sem ji mrštil po upírovi. Dopadla na něj a začala ho škrábat po obličeji. Já vzal stříbrný nůž a zabodl jsem mu ho do krku a párkrát s ním pootočil. ,,Zkus se vyléčit z tohohle.”řekl jsem mu. Dopadl na zeď a pomalu se s ní sesouval dolů. Něco sípal. ,,Hele pamatuj si co chceš říct, já teď nemám čas, hlavně nikam neutíkej, já se vrátím. Mezitím co jeho krev stékala v proudech po jeho těle a mísila se postupně s kaluží já se snažil dohonit toho muže. Proháněli jsme se uličkami New Yorku a vzdálenost mezi námi se zkracovala. Vzal jsem kunai a hodil mu ji do nohy. Kunai o kousek minula cíl a se žblunknutím skončila v kaluži. Zastavil jsem, soustředil jsem se na jeho podělanou nohu a hodil jsem další. Udělala pár otoček a hladově se muži zaryla do lýtka. Ten zařval bolestí a padl k zemi. Já šel pomalu k němu. Kunai jsem přejížděl zdi abych udělal scary atmošku. Došel jsem k němu a sundal mu kápi. V svitu lamp jsem mohl spatřit vyholenou hlavu, na krku znamení kruhu a pár jizev přes obličej. To byl on co mne držel abych se díval jak mi zabíjejí matku. Odřezávají ji končetiny. V jeho očích se zablesklo poznání a strach. ,,Proč jsi si náramek mé matky od Anatheuse.”řekl jsem klidně. On mlčel. Sáhl jsem na kunai na jeho lýtku a pomalu jsem s ní začal otáčet. Užíval jsem si jeho bolest a křik, ale teď tu jsem pro odpovědi. ,,Dobrá, dobrá. Nech mne chvilku vydechnout.”žadonil.
    ,, Ne, řekni mi proč.”zařval jsem, nedokázal jsem se ovládat. Vzal jsem ho za ruku a postavil ho. Poté jsem vzal jeho hlavu a mlátil s ní o zeď dokud se zeď nezbarvila krví. ,,Já jsem jen posel.”vykřikl. Pustil jsem mu hlavu a on spadl na zem.
    ,,A pro koho pracuješ.”zeptal jsem se už s ledovým klidem.
    ,,Počkej mám to tady v kapse.”řekl a sáhl do kapsy. Vytáhl zkumavku a vypil všechen jeho zeleně zářící obsah. Začal se třást. Z pusy mu šla pěna. ,,Děláš si prdel. Ty se mi tu otrávíš?řval jsem na něj.,, Tak to ne pokud tě má někdo zabít budu to já. Tvá smrt má jméno Varro.”a s těmito slovy jsem vytáhl kunai z jeho lýtka a zabodl mu ji do oka. Otřel jsem si kunai o jeho kabát a prohledal jsem mu kapsy. Našel jsem matčin amulet a vzal si ho. ,,Teď se budu muset zbavit těla.” řekl jsem si pro sebe. Hledal jsem nějaký pytel. Ano oblečení mám mokré, ale od krve ho fakt mít nechci. Chvíli jsem hledal a našel. Zabalil jsem ho do pytle a hodil ho do kontejneru. Cestou zpátky jsem si vzal mou kunai z louže a došel jsem k Anatheusovi. Vytáhl jsem mu stříbrný nůž z krku a otřel ho do jeho mikiny již nasáklou krví. ,,Hmm. Jsem si moc nepomohl.”vzdychl jsem. Hodil jsem si nůž do pouzdra a přemýšlel jsem jak se zbavím jeho. Odpověď ni přišla z nebes. Slunce. Pomalu ho pálilo než z něj zbyl jen prach, jenž se smíchal s louží krve. Já jsem po náročném večeru zapadl do prvního motelu co jsem potkal. Objednal jsem si pokoj. Hodil si sprchu a ulehl jsem do postele. Ale usnout jsem nemohl. Vytáhl jsem si s kapsy od budny matčin náramek. Prohlížel jsem si ho. Byla to nádherná práce. Ručně dělaný. Ale nedalo mi proč ho chtěl, ne on ho potřeboval, ale k čemu. S touto myšlenkou jsem odešel do světa snů.
    +5 se toto líbí

Varro Logan Whitewolf

Shadowhunter

If you are a far from enemy ,make him believe you are near

stav uživatele 576 / XP
Řadový kněz
Obratnost
90%
Capoeira
81%
Hraní na kytaru/klavír
75%
Boj se dvěma meči
80%
vrhání noži/kunaiemi/kartami
100%

Přátelé

Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo
Profile Photo

Média

Fotky
Videa

2016 - 2019 © Shadowhunters RPG